Hledat houby magický

Tak jsem zase tápala nad tím, jak pojmenovat tento článek. To je často největší problém. A pak mi přišla na mysl píseň "Houby magický" od Kabátů. Vždycky mi přišla trochu nudná. Nicméně pro tento účel se hodí. No zkrátka, jak už jste si asi domysleli, tahle procházka byla ryze houbařská. Poučila jsem se z minule a vzala jsem si tentokrát košík. To abych zase svůj úlovek nemusela balit do vesty. Ale teď už k fotkám ze 17. července.

Rozhodla jsem se, že s hledáním hub v části větrolamu, co je vlevo od téhle silnice. Protože jsem tudy šla naposled brzy na jaře. A to ještě houby žádné nejsou. 

Jakmile jsem vstoupila do větrolamu, hned na okraji byly takové seschlé kusy. Nechala jsem je být. Tušila jsem, že dřív nebo později narazím na nějaké čerstvější. A vyplatilo se. Na jednom místě bylo snad tucet hřibů. Tohle je jeden z nich. Byly o trochu světlejší, než ty z předchozího týdne. A některé z nich i velmi rozpraskané. Infirmovala jsem se na internetu. Psali, že napšíklad hřib dubový může rozpraskat, když během jejich růstu začnou být horka a sucho. A také, že když takový hřib dubový roste pod jinými stromy, než je dub nebo buk, (například pod lípami či habry), že může být ještě světlejší, než normálně má být.

A tohle je muchomůrka tygrovaná. Těch tam taky pár bylo. 

Nesmíme zapomenout na pařez s dřevokaznými houbami. 

A tak jsem šla dál. Chvíle ve větrolamu a chvíli polem podél něj.A když jdete dostatečně dlouho a vytrvale,dorazíte k té samé cestě, po které jsem šla na procházku minule. A když už jsem se tu vynořila, rozhodla jsem se, že se dojdu podívat k tomu lesíku u cesty, kde jsem předchozí týden našla ty tmavé hřiby. A že se kouknu kousek dovnitř.

Jak vidíte, tady nebylo nic zajímavého.

Ale když se proderete do toho křoví vpravo, můžete spatřit lesní maliny. Skrz ně nikdo neprojde. Ale na chuť jsou vynikající. 

A tady jsou houby v košíku. Měla jsem nakonec jenom tyhle. Ale i to bylo dost. Každopádně, kdybych si sem vyšla o pár dní dřív a ne až po tom, co lidi říkali, kolik odsud odnesli plných košů, určitě bych našla zase hromadu a měla bych trauma, že se to nespotřebuje. 

Jinak, víte, že se říká, že když roste hodně hub, bude tuhá zima, hladomor nebo dokonce válka?

Co si pamatuju, největší houbové nadělení bylo v roce 2014. To jich bylo opravdu tolik, že nebylo kam šlápnout. Jedlé a nejedlé, malé i velké. Všechny dohromady. A na začátku roku 2015 pak vypukla migrační krize. Ta se nás dotkla sice jen minimálně, ale i to se dalo chápat jako předzvěst, že už svět nikdy nebude, jako dřív. 

V roce 2020 také bylo hodně hub. Ale asi to byl to spíš lehký nadprůměr. Ale letos, kolik si toho lidi nosí domů. To není možné. Ještě, že se o nás ta příroda tak stará. Zásoby nejspíš budou potřeba. 

A protože ten den jsem měla ještě potom v hlavní polní cesty odbočila na vedlejší polní cestu. Tenhle rybník znáte. Jen ne asi z tohoto úhlu. Už byl skoro večer. Vlastně celé to martyrium trvalo přes tři a půl hodiny. Vlastně jsem ten den zvládla nějaké čtyři procházky v kuse. 

A v neposlední řadě nemůžu nezmínit ty zajímavé obláčky na nebi. A co vy? Houbaříte ve velkém, nebo vám stačí pár hub na smaženici či na omáčku? Nebo se jim vyhýbáte úplně?