Okružní jízda po Polsku 2025 - Den 1: Jawor a Vratislav

Zdravím, milí čtenáři. 
Jak jsem vám před časem slíbila, jsem tu s fotkami z polského poznávacího zájezdu. Trval od 9. 7. do 13. 7. Jeli jsme společně s cestovkou. Autobusem, co měl to nejmenší místo pro nohy, jaké si jen dovedete představit. 
Ráno jsme museli vstávat proklatě brzo. Odjíždět se totiž mělo v 5:30. Takže vstávání přibližně v tu samou dobu, jako když jde člověk do práce. To ráno ovšem byla trochu zima. A snad i mrholilo. Skoro střed léta a člověk musí mít tlustou mikinu a ještě bundu. 
V autobusu ovšem potom bylo fajn. Až na ten nedostatek místa, samozřejmě. Při cestě člověk střídavě pozoroval krajinu a pospával. 

Kostel v Jaworu

To byla naše první zastávka v Polsku. evangelický kostel ve městě Jawor. Stavba ze dřeva, slámy a jílu dokončená v roce 1655. Je udělaná v barokním stylu a přesto vypadá jinak, než běžné baroko. Tehdejší katolická církev možná strpěla protestantské kostely, ale museli se nějak odlišovat. A museli si je ti protestanté postavit sami. Před třicetiletou válkou bylo Polsko relativně nábožensky svobodné. Po ní to asi už bylo přísnější. 
Jinak na stavbu toho kostela prý nebyl použit jediný hřebík. Trámy byly spojované pomocí kolíků. 

Kterak mě znepokojují předběžně předvolební průzkumy

Zdravím, milí čtenáři. 

Před časem jsem vám slíbila, že si trochu popovídáme o politice, že? 

Vlastně ani nevím, čím bych měla začít. To kdysi dávno na jednom ze svých bývalých blogů jsem politiku řešila hodně. A kritizovala jsem úplně všechno, co se na politické scéně semlelo. Hlavně Evropskou unii, vládu i společnost. Tehdy jsem byla nezletilá, nicméně docela radikální. Kdo si pamatuje mé bývalé blogy někdy z let 2011 - 2013, možná si vzpomene. Ty už neexistují. A pak jsem nějak přestala. Prostě nějak vymizela potřeba vyjadřovat se ke každé hlouposti. I když zajímat se člověk nikdy nepřestal.

Ale teď k těm průzkumům.

Opatrný návrat na scénu

Zdravím, milí čtenáři. Dlouho jsem se vám neozvala. Víte, mě se někdy v zimě porouchal monitor u počítače. A po těch 14 dnech, co jsme ho neměli, jsem již nedokázala navázat. Tento blog už totiž dlouhou dobu fungoval jen ze setrvačnosti. To jsem si uvědomovala až příliš intenzivně. Takové odkladiště fotek.

Začarovaný kruh. Člověk fotil, aby měl co na blog a udržoval blog, aby měl vůbec důvod fotit. A když z toho člověk vypadl.. byla to úleva, najednou nic nemuset. Dlouho jsem pak svůj vlastní blog ignorovala. A ignorovala jsem i další věci. Například Klub snílků. 

A po celou tu dobu jsem měla čas přemýšlet. O životě, o světě. Trénovat jazyky na Duolingu. Ale také jsem se víc začala zajímat i o politické dění. A člověk si uvědomil, jak moc je vlastně demokracie křehká. Že je možná v ohrožení. Proto bychom si měli dávat dost dobrý pozor na to, koho na podzim budeme volit. Možná se tomu někdy v budoucnu pověnujeme v jiných článcích.

Samozřejmě vás neochudím ani o fotky. Nedávno jsem byla na dovolené v Polsku a tam jsem vyfotila obrovské množství historických budov a všeho možného. Takže nějakým způsobem je sem dám. Ale co se týče fotek z procházek, asi už budu fotit jen tehdy, když uvidím něco, co mě opravdu nadchne. 

Mimo jiné jsem během své nepřítomnosti začala vytvářet písně pomocí umělé inteligence. Texty jsou moje. A hudba od Suno AI. Někdy z toho vyleze zajímavá věc, kterou pak dávám na YouTube. Už tam mám tři skladby. A plánuju čtvrtou. Patrně je někdy zveřejním i tady na blogu. 

A také samozřejmě musím vytvořit nějaký jiný design blogu. Nová éra si přece zaslouží nový vzhled, ne?

Každopádně vám děkuji za přečtení tohoto článku i za případné komentáře. Děkuji, že i přesto, že jsem tu dlouho nic nepřidala, jste se mnou neztratili trpělivost.

Přečtené knihy za rok 2024

Zdravím, milí čtenáři. Je tu opět nový rok a s ním snad už po deváté další seznam knih, které jsem přečetla. Za rok 2024 jich bylo deset. Což je takový můj obvyklý průměr. Loni jich bylo dvanáct a předloni údajně patnáct. Ale jsou roky, kdy jsem jich stihla jen sedm. 

Hnědá v hnědé aneb fotky rzi a odlupující se barvy

Zdravím, milí čtenáři. Zamýšleli jste se někdy nad tím, že i odlupující se barva a rez mohou v sobě skrývat jistý půvab? Na první pohled jsou to prostě hnusné, shnilé, zanedbané plochy. Když se ale podíváte blíže, můžete tam vidět abstraktní umělecká díla, která vyhlodal sám velký zub času.

Mě samu od sebe by vůbec ani nenapadlo si takových věcí vůbec všímat. To až tento článek u Baryn mě donutil se na tento trend dívat z jiného úhlu pohledu. To její fotografie a fotografie na facebookové stránce Peeling Paint Appreciation Society mi ukázaly, že nemusím fotit jen květiny a krajinu. Vždyť mám v tohle ohledu v mém okolí stejně už vyfoceno všechno. Ale rez a odlupující se barvu? Nikdy jsem si to nedovedla ani představit jako alternativu. A přesto mě to nadchlo, jakmile jsem si připustila, že i tohle jde. 

Ale dost těch nicneříkajících žvástů. Jdeme se podívat na mé fotografické počiny. Je to taková moje premiéra. Ony ty fotky jsou vlastně ze 17. listopadu, takže jsou zároveň tak trochu revoluční.

Tahle vrata vypadají jako poseté meteoritickými krátery a bradavicemi. A možná ještě víc, než krátery to připomíná dřevomorku.

Výlet do Tábora 3 - Husitské podzemí

Zdravím, milý čtenáři. Konečně jsme se dopracovali ke třetí a zároveň poslední části článku s fotkami z výletu do Tábora z 30. srpna. Venku bylo ukrutné dusno a vedro. Ale věděla jsem, že v Táboře mají spleť různých podzemních chodeb. A v podzemí přece vždycky bývá chládek, ne? Já jsem tedy původně měla zálusk na jakési Strašidelné podzemí. Jenže to měli zrovna ten den zavřené. Tak jsem musela vzít na vděk husitským podzemím.

Přišla jsem na to určené místo. Řekli mi, že ve 12:00 začne prohlídka podzemí z průvodkyní. A protože bylo teprve 11:40, tak jsem si zakoupilas vstupenku a ještě chvíli psem bloumala po okolí. 

A v tu chvíli mi padl do oka tento měšťanský dům. Jeho vzhled zaujme na první pohled. Na internetu o něm píšou, že byl vystavěn někdy v druhé polovině 16. století a za tu dobu prošel pár přestavbami. Dům zdobí velice zachovalá sgrafitová fasáda. Je významnou kulturní památkou v Táboře. 

Výlet do Tábora - 2. část (Muzeum čokolády a marcipánu)

Zdravím, milí čtenáři. Po delší době se můžeme opět vrhnout na pokračování série článků o mém výletu do Tábora z 30. srpna. Po prohlídce botanické zahrady, obhlídce náměstí a koupi nějakého pečiva k jídlu jsem se šla podívat do muzea čokolády a marcipánu.

Nefotila jsem všechno. Bylo tam toho strašně moc. Vybírala jsem hlavně věci, které mě zaujaly.

Hned vepředu jsem si všimla tohoto hokejisty. Měl by to být Jaromír Jágr a byl vyšší, než já. Na výrobu použili z bílé, mléčné a hořké čokolády. A aby jim ta figurka vydržela, tak tu čokoládu míchají s glukózou. Je pak pevnější a odolnější. Této směsi se také říká plastická čokoláda. Na jídlo by asi byla tvrdá. Nevím. Člověk by rád ochutnal alespoň malý kousek. Jen jeden malíček Jágrovi ulomit... Ale kdyby to takhle udělal každý, tak by z těch jejich exponátů brzy nezbylo ani zblo. A právě proto většina byla bezpečně za sklem.