Pár útržků

To jsem si všimla, že téma týdne je "Den, kdy zmizelo Slunce". Tam by padla jako ulitá druhá kapitola povídky "Generální úřad pro tmu" napsaná na motivy stejnojmenné písně od kapely Umbrtka. Ale stejně to nestihnu. Je to jedno. Já než se dokopu k pokračování. Ale už jsem začala a to je pozitivum. Anebo negativum. To nechám na vás. První část je tady, kdyby snad měl někdo zájem.

Jinak, nějak vám flákám články co? Chtěla jsem ale něco zveřejnit až když mi okomentujete předchozí článek. Ale moje hrdost zase byla slabší než touha sem něco vyblejt. Beztak to dělám jen proto, abych se dožila aspoň pětatřiceti. Protože když má člověk na koho házet svá špatná rozpoložení, je tu na tomhle světě déle. (Výborně, teď jsem si odpudila všechny dva čtenáře...)

Ale není to snad tak? Není blogger takový parazit na čtenářích? No povězte.

Vlastně ne. Jde o výměnu energií. Pisatel se moří dvě hodiny s článkem, ale zpětnou vazbou od čitatelů se mu energie zase vrátí. Kolikrát mnohonásobně.

Ať tak či tak, v poslední době jsem na DVD shlédla hodně dílů Třiceti případu majora Zemana a přišla jsem na jednu věc. Že vůbec nehrozí, že by z měl dnešní člověk pochytil nějaké komunistické ideologie. Dnešní lidé se totiž na filmy a seriály dívá s obrovskou rezervou. Tak jako sledují Harryho Pottera, tak nahlíží i na socialistické seriály. Prostě taková fikce, do které se člověk nesmí pohroužit moc hluboko, jinak člověka zničí, podobným způsobem, jakým zničily rytířské knihy dona Quijota.

Taky jsem hrála The Sims 4. U toho jsem na žádné moudrosti nepřišla. Snad jen na to, že strašně unaveného Simíka nesmím poslat plavat do bazénu. Mohl by zkolabovat a utopit se. No fakt, to se mi stalo. Člověk se s tím piplá, kouká, aby to mělo co do huby, a najednou to umře. Znáte to. Pak všichni jeho spolubydlící jsou smutní. Ale je to dobrý návod, když máte v baráku přesimíkováno a chcete se půlky zbavit.

A taky mě včera napadlo, že bych si mohla vyrobit lapač snů. Ne snad proto, že bych od sebe chtěla odehnat noční můry. Já žádné moc nemám. Potřebuju jen, abych si lépe pamatovala ty sny, co mám. Třeba mi to pomůže. A není to moc těžké. Třeba v tomhle videu je na to dobrý návod. Akorát tam ta dívčina používá kovové materiály. To se mi moc nelíbí. Kov moc rezonuje. Staří Indiáni přece používali na tu hlavní kulatou konstrukci zatočenou větvičku. Použiju vrbu. Ta je taková měkká. Ta se bude otáčet jedna radost. Třeba půjde někde koupit dřevěný kroužek. Když já chci ale větvičku. Určitě bude mít větší účinek. Šňůrku bych chtěla červenou a korálky žluté. Peříčka ty, které bych našla na procházkách na zemi, protože ta by byla osudová. Abych ovšem nechytila ptačí chřipku. A nebo chci ocasní pera z kohoutů.