Lapač snů

Onehdy jsme psala, že si vyrobím lapač snů. Trochu jsem prolustrovala starší články a zjistila, že to bylo 19. března. Poté jsem skutečně jeden vyrobila, ale nepovedl se mi, jak bych potřebovala a stejně jsem ho vnutila ségře. Včera jsem ale vytvořila jiný, lepší. Odlomila jsem vrbovou větvičku, ohnula, konce slepila izolepou a pak jsem to omotala koženou šňůrkou. Pak jsem vzala klubíčko s vlnou, asi metr jsem si z něj ustřihla. Pak jsem jí motala na mnou vyrobený kruh. I když v mém případě spíš šíšuloid, ale jak říkám. Čím méně průmyslově vyráběných komponentů, tím větší účinek. Jela jsem podle tuctového návodu na youtube. Tedy u mého prvního pokusu. U tohoto druhého jsem to dělala zpaměti a řekla bych, že je to skoro lepší. Pak jsem na tři šňůrky přidělala peříčka, co jsem našla na návsi (pravděpodobně od těch perliček, co v jednom kuse utíkají jednomu člověku ze dvora). Potom jsem umotala dva řetízky a na jejich konec přidělala korálky.

A víte, že ani nemůžeme strčit roku do ohně za to, že se lapač snů používá pouze na zahánění nočních můr? Třeba to má ještě úplně jiné využití a my to nevíme. Indiáni bílému člověku celou pravdu neřeknou, protože se ho bojí. A celkem bych řekla, že mají proč. Tedy od průměrného občana jim asi hrozí nebezpečí minimální, ale když si nějaká nadnárodní korporace, nebo třeba i americká vláda usmyslí, že tam chce těžit ropu, zemní plyn, zlato, prostě cokoliv, tak se nezastaví před ničím. Vždyť víte, co Busch započal na blízkém východě. Nejdřív si tam zinscenovali útok na ty dva mrakodrapy a svedli to na teroristy, aby pak měli záminku na vyhlášení války Iráku. Všechno hlavně kvůli ropě.

Myslím, že kdyby se chtěli zbavit Indiánů, určitě by to udělali.

Ale teď už se pokochejte, jak se můj lapač nádherně vyjímá mezi mandalami.