Velikonoce, svátky zrození

Zdravím, milí poníci. Tedy lépe řečeno, za poslední dobu jsem shlédla mnoho dílů seriálu "Můj malý pony" a toto oslovení je první, co mě napadlo. Už jsem u třetí série a hrabe mi z toho.

Máme tu duben. A velikonoce. Nasela jsem osení. Už vyrostlo, ale není to nic moc. Na velikonoční pondělí už bych chtěla bujnou zeleň. Příště se poučím ze své chyby. Zrní nebudu dávat příliš hluboko do země. Možná ho naseju o dva dny dříve. Každopádně vajíčka mám namalovaná, takže až přijde čas, uložím je do porostu a vyfotím to.

Vyfouknutá vajíčka jsou vlastně úplně geniální vynález. Žloutek a bílek uvařím a sežeru. Skořápka přitom zůstane celá. A pak můžu začít barvit. Je to zábavné. Mám modré s bílými flíčky, zelené se žlutým žíháním a bílé z fialovými čárkami. Příště použiju tempery místo vodových barev. Bílá špatně kryje. Nebo je třeba sehnat bílé vejce. Naše slepice snáší jen hnědé. Ale kdo by kupoval vejce, když má asi stovku domácích? Taky mám zkušenost s tím, že bílá skořápka je slabší, než hnědá. Možná by se mi to ani vyfouknout nepodařilo. A já plná vejce nepotřebuju. Jsou moc těžká. Osení by se mi tak úplně zválelo. I když ono je to asi jedno. Stejně ho nejspíš po vyfocení ustřihnu a dám králíkovi. Bude mít radost, že po tak dlouhé době bude mít i něco jiného než to staré seno. Ale pořád ho žere, tak asi zas tak špatné nebude. Doufám, že letos poroste větší tráva. Teď co máme tu kozu, tak máme větší spotřebu sena. Ještě že máme zásoby z předešlých let. (Všechen dobytek je z toho odvázaný.)

Koza je stejně fascinující stvoření. Úplně jiná než pes, kočka, králík anebo slepice. Je to skákavá, stromy požírající mrcha. Samozřejmě velmi tvrdohlavá. Běhá po hranici s dřívím jako profík. My trneme strachy že si něco zláme. Ona pak seskočí a radostně běhá okolo. Vybíravá. Člověk jí naseče tak pěknou trávu. Ona jde okusovat pichlavý smrk nebo šípkový keř. Jednou nám rozžvýkala skoro celé noviny na rozdělání ohníčku, protože jsme chtěli opékat buřty. No zkrátka chce žít jako kaskadér. Do paneláku si jí nikdy, ale opravdu nikdy nepořizujte. Nadprůměrně inteligentní a vychytralá. Člověk je oproti ní úplně blbý. Neuvěřitelně svéhlavá. Divoká. A ještě k tomu má kopýtka a ráda trká. Samé negativní vlastnosti, ale jsme rádi, že jí máme. Ona ožírá takový ten hloupý keř, který neustále ořezáváme a který roste dál. S ní je to bez práce. Jen jí člověk pustí a ona se o vše postará. Potřebuje holt klacky. Ale to, že nesmí okusovat jabloňové květy, jsme jí ještě nenaučili. Letos to snad dělat nebude.

A do toho teď ta kůzlátka. Od té doby, co je porodila, je ale mnohem hodnější. Před tím si asi jen vynucovala naší pozornost, protože byla sama. Teď má děti a je spokojená. Koza je asi jako morčátko. Taky nesmí být osamělé.

Nedávno jsme si s mamkou předčítaly z knihy "Honzíkova cesta". Tam byla kapitola o koze. Její autor musel tato zvířata velmi dobře znát, jinak by totiž tak věrně nepopsal jejich typické chování a neotřelé vrtochy. Asi by to chtělo udělat nějaké video.

A víte, že tento článek měl být o návštěvě babičky z Protivína? Snad jindy.