Tam a zase zpátky

Včera jsem byla na nedělní procházce. Tentokrát jsem se však zařekla, že půjdu pouze po silnici, protože pes je vždycky po každé procházce plný klíšťat. Já vlastně taky, ale protože se vetšinou po příchodu domů osprchuju, tak se žádné neuchytí. Takže dokut mu nekoupím nějaký obojek proti těmto parazitům, budeme obcházet les obloukem a polní cesty se zarostlými okraji obloukem.

To však nemá žádný vliv na počet fotek. Mám tentokrát jenom tři, protože mě opět sužovala vybitá baterie. Ale to je moje chyba. Věděla jsem, že je špatná, už minule to blblo. Tak holt ty šípkové keře vyfotím jindy.

Tahle kytka by se podle všeho měla jmenovat rožec rolní. Aspoň vím, jak pojmenovat kvítka, která jsou teď často vidět na stinných místech.

A také už tu dlouho nebyla vidět žádná fotka s výhledem.

A protože ke mě byli bohové milostiví, tak jsem stihla vyfotit bílé květy černého bezu. A zatraceně dobře si rozmyslím, jestli mám jít po té samé silnici i příště. S mým psem se chtěl prát nějaký cizí volně pobíhající pes.Takový zmetek malý. To se prostě v lesích a polích nestává. Ještě že poblíž byla jeho panička, která si ho zkorigovala. A že si troufne na psa dvakrát většího, než je on. Ať tak, či tak, ten zážitek mi psychicky škodí ještě teď. Ještě, že se navzájem nezakousli. To by byl průser. V okolí lidských obydlí já mám psa na vodítku vždycky. Proč to tak nedělají i ostatní? A že se musím rozčílit jenom já. Grrr. Já si příště na procházku vezmu sukovici a preventivně seřežu všechno cizí, co se pohne.