Klíč králů a lehké zmatení

Tak na tu vysokou školu, co jsem se hlásila, jsem se nedostala. Nevadí. Stejně jsem ještě neměla nastudováno všechno, co jsem potřebovala mít nastudované k přijímačkám. Měla jsem začít dříve, když vím, že jsem pomalá. Ne až měsíc před. To je asi pozdě. Stejně mám pocit, že jsem moc velký magor a introvert a že psycholožkou stejně být nemůžu. Potřebuju se učit něco jako filosofii, psychologii, šamanismus, estetiku, umění a úctu k sobě samé a sociální dovednosti současně a nabytými vědomostmi bych pak produchovňovala svět. Taky nevadí. Aspoň mám teď čas na znovuobjevování písní z Landových muzikálů a hlavně jeho rockové opery "Klíč králů". Vím, staré věci, ale momentálně v tom asi potřebuju něco najít. :-)

A zrovna u toho Klíče králů mi fakt chybí obrazový záznam. Na youtube je jen album písněmi. Žádná sice není nijak úchvatná. Tedy chci říct, žádná nemá šanci stát se masou oblíbeným hitem. Ani já v tom nenašla žádnou, co bych si pouštěla neustále dokola. To si spíš pouštím celé album najednou, protože jedna píseň bez té druhé není zajímavá. Přesto se to ale dohromady dá docela poslouchat. Člověk se s tím ovšem musí nějak sladit.

Já mám i docela dobrou představivost, takže přibližně odhadnu děj. Ale nestačí to na 100%. Časem se docela ztrácím v tom, kdo je kdo a kdo co zpívá. Poznám jen Petra Koláře, Viléma Čoka a snad i Pepu Vojtka. U ostatních lidí jsem jako tabula rasa. A taky mi dost nedochází konec. Ale ten nechápe i mnoho lidí, kteří to viděli. Možná proto, že příběh skončil uprostřed. Mně to nevadí. Já už jsem si zbytek domyslela a teď už nezbývá než čekat na 2. část, jestli jsem se trefila. Když nebude, nevadí. Sama pro sebe si napíšu fanfikci ve verších a nikomu jí neukážu. V tom já nevidím problém.

Ve své podstatě tedy miluji fantasy. Politický podtext děl mě taky vždycky fascinoval. Miluji rockovou hudbu. A mám ráda, když je v příběhu hodně postav a mnoho dějových linií a málokdy mě odradí otevřené konce. Miluju otevřené konce. Dávají prostor pro další pokračování a pro probuzení fantazie u davů, které chtějí mít naservírovaný happyend až pod nos.

Když něco píšu a náhodou to dopíšu, taky mám otevřený konec, protože čas nemá začátek, ani konec. Proč by to měl být nějaký příběh, který je pouze vytržen z časoprostoru?

Lidé by měli být rádi. Prostor pro fanfikci. :-)

A příběh s jedinou dějovou linií přece začne nudit, když je moc dlouhý. Já už v půlce vždycky vím, jak všechno dopadne. Ale když je linií více, konec je neurčitější, a proto je četba větší vzrůšo. (Sakra, to slovo jsem už dlouho nikde neslyšela.) Takže tak.

Možná si přečtu Vojnu a mír. Ale ty spojlery v sešitě z literatury, to je svinstvo. Stejně si to ale úspěšně nepamatuju.

U Klíče králů jsou prý překrásné kostýmy. Viděla jsem je na internetu. Jsou jiné, než v mých představách. Mám strach, že se k hudbě ani nehodí. Skřeta si představuju jako člena kapely Dymytry. Myslím, že si od nich měl představitel skřeta jen vypůjčit masku a už by to bylo. A myslím, že tam i toho zpěváka z kapely Dymytry do této role měli obsadit. Pravda. Nerozumím tomu. Třeba zpěvák Protheus není bůhvíjaký herec. A taky určitě nemá čas, když učí na lesnické a dřevařské fakultě pod pseudonymem "Jan Macků". Tedy přesněji řečeno Jak Macků je skutečné jméno a Protheus to, pod kterým vystupuje na koncertech. Ale to je jedno.

A víte co mě teď napadlo? Že Landa možná opravdu udělal konec, jaký udělal, abychom si to domysleli. A druhou část ani neplánuje. I když prý na ní už pracuje. Proč taková prodleva? Zde je prostor pro domněnky. Padesátku, stovku domněnek.

A stejně si myslím, že všichni učinkující od té doby přibrali a kostýmy budou muset přešívat. :-)

A abychom neskončili absolutně hnusným a zbytečným rýpáním, tak pro vás ještě něco chystám. Komentářovou povídku. Tentokrát by to šlo, víte? Ještě mi nezbývá než vymyslet nějaké téma. A hlavně, zakomponovat to do menu. To není jen tak, jsem děsný systematik.

Taky jste si všimli, že nějak nemůžu ukončit tento článek? Další výhoda otevřených konců. Takže tedy pokračování jindy...