K psaní této básně já jsem si zapálila stříbrnou svíčku ve tvaru pěticípé hvězdy. Je to poznat? Jinak. Dospěla jsem do bodu, kdy své vlastní básně musím vykládat jako sny. Prostě vzkaz podvědomí. Třeba motiv, který se v nich často opakuje je střídání dnů a nocí. To je vlastně můj vlastní symbol či výraz pro dualitu.
Doufání v obrat
Tíživý kámen já na hrudi mám.
V tomhletom světě se já nevyznám.
Stačí jen závan silného větru
a plamen rozšíří se do všech stran.
Zas tohle střídání dnů a nocí.
Setkám se někdy s vesmírnou mocí?
Ty všední dny už vydržet nejdou.
Zda-li pak lidé to své štěstí najdou.
Stříbrný pentagram na nebi září.
Otočí se k němu tisíce tisíce tváří.
Ta hvězda zářivá chrání nás před zlem.
Proto my do našich životů ji zvem.
Jen chůze loudavá přírodou krásnou.
Nechám se unášet myšlenkou spásnou.
Že zase bude líp, zmizí i chmury
a ztratí svou vládu zlé noční můry.
Přesně tak se cítím překrásné a fakt dobře popsané pocity miluji tvé básně i příběhy a 12.8. Začíná poslední kolo soutěže
OdpovědětVymazat