Kolem rybníků

Tyto fotky nejsou ze včerejška. Ty včerejší budu teprve dávat do počítače. Tyto jsou z neděle z minulého týdne. Víte, jak jsem byla na té básnické procházce tenkrát v sobotu? Hrozně se mi tam líbilo a tak jsem tam hned druhý den tam šla s foťákem. Ta panoramata. Jak, to, že jsem tu ještě letos nebyla. Kolik procházek mám vlastně ještě takhle zapomenutých?

Tohle je nádherné místo. Vlastně je to trasa plná rybníků, větrolamů a slunce.

Moc se mi líbí tato květina. Kdybyste jí už na mých fotkách někde viděli, tak se omlouvám.

Tak po deseti minutách cesty je další rybník. Tam mě zaujaly tyto orobince v odkvetlém stádiu. Vypadají tak strašidelně.

O kousek dál je toto předlouhé pole.To mě zaujalo zase svou mrtvolností a uschlostí. Asi tak kdysi byly brambory.

Na konci toho pole rostla tato dýně. Z počátku jsem si myslela, že v naší vsi operuje blázen, co sází zahradní plodiny mimo civilizaci. Ale ono je i možné, že to udělal majitel toho pole. Že tam prostě měl ještě dva metry pozemku a na zahrádku se mu to nevešlo. To jsou ty Hokaidó, ne?

A hned vedle jsou další dva rybníky. Tento s třpytivou vodou. V reálu to bylo úžasnější.

Mezi těmi rybníky byla krátká cesta na jejímž konci bylo tohle. K čemu to asi slouží?

Vzadu je můj pes. Příště ho tak pustím z vodítka. V nějakém hnoji se mi vyválel.

A tohle je druhý bahnitý rybník. Líbí se mi to rákosí.