Virózy a komplexy

Tento týden mám už od pondělí nějakou rýmu a bolení v krku. Nějak jsem přistydla na nedělní procházce. Pokoušela jsem se mluvit s kameny. Samozřejmě jsem nezaznamenala, že by mi odpovídali. Ale třeba se snažily, ale zaznamenalo to jen moje nevědomí, nikoliv však vědomí. A když je nějaký velký rozdíl, mezi věcmi ve vědomí a v nevědomí, tak nemoc prostě jen dorovná energie. 

Prostě nic nového.

Anebo je to tím, že zrovna ten kámen, ke kterému jsem přiložila ucho, a následně jsem si na něj sedla byl schválně nejstudenější, jak uměl. No už není léto, kámo. Smiř se s tím.

Mám pocit, že je to tak, i tak.

Léčím se vším možným. Vařím, si bylinkový čaj na nachlazení, beru kapsle s hlívou ústřičnou a rakytníkovém olejem, cucám Orasept (něco jako Strepsils), udělala jsem si speciální pomazánku z domácího česneku (která je velmi řízná), kapu si do nosu Nasivin, dávám si do kapsy kaštany, protože prý vysílají konstruktivní energii, večer vždycky medituju, dneska jsem si nahřívala dutiny na slunci, piju i kávu s vaječňákem. Prostě do sebe peru samé dobré věci a něco z toho prostě musí zabrat. Přece se nebudu šidit, ne? Vlastně musím konstatovat, že tato viróza má mnohem lehčí průběh, než kterákoliv jiná. A už po čtvrtém dnu to polevuje. Skvělé. Nádhera. Když se ještě nějaké dva dny nebudu přepínat, možná můj oslabený organismus nabere nové síly.

Také jsem se často ptala sama sebe, na co jsou ty časté virózy. Co mi tím vlastně chce mimo jiné moje tělo říct? Protože to, co jsem tu výše zmínila, ještě jistojistě není celé. Dumala jsem nad tím už roky. Dnes mě to konečně napadlo. Já mám totiž velmi trapný a sebezničující závazek. Tedy spíš naučený program. Když jsem byla menší, mamka mě nikdy nechtěla nechat marodit, pokud jsem neměla horečku. A tu já mám přece málo kdy. A tak jsem přechodila spoustu moc ošklivých věcí. Vždycky jsem tím trpěla. A tak chrchláte a smrkáte, abyste ve škole náhodou něco nezameškali. A to nemluvím o tom, že jsem si připadala jak infekční bacilonosič, kterého se každý musel štítit. Jako bych už tak nebyla dostatečně odporná. Teď, když vím, že přecházet choroby jen zvyšuje riziko rakoviny, mám chuť si zoufalstvím vyškubat vlasy.

No zkrátka ještě dneska bych šla bez výčitek marodit, kdybych měla horečku. Ale víte co to je, když máte třeba pouhý zánět dutin s pouze lehce zvýšenou teplotou, kvůli kterému sice bolestí nespíte, ale u kterého se stejně neobejdete bez velikého sebeobviňování ze simulantství. Ať už marodit jdu, nebo nejdu, bez sebedestruktivních myšlenek se to stejně neobejde. Přece nemáte horečku. A přesně tohle uvažování se potřebuju odnaučit. Ano. Už jsem velká. Přesto nám však ve své hlavě nasazeného tyrana, který mě nutí trpět, přecházet choroby a tak se zpronevěřovat sama sobě. Vždyť přecházení bezhorečkových nachlazení mě zabíjí. Ano zabíjí. Já sice chci zemřít, ale ne takhle blbě. To už dnes taky vím.

Takže se potřebuju zbavit komplexu, který mi říká: "Pokud nemám horečku, a přesto jdu marodit, jsem simulant a hypochondr a zasloužím lynčovat." Výborně. Tak jsme to pojmenovali a zjistili, co je příčinou, a teď je třeba na sobě pracovat. Budu sama sobě dělat psychoterapeuta. Ty jo. Dneska mám tolik poznatků. Já počkám na to, jaké budu mít dneska sny a uvidím, co mi k tomu řeknou. Pak nejspíš napíšu nějakou báseň na uvolňování napětí.

Prostě se musím naučit stonat bez výčitek, jinak se zblázním.