Po zamrzlé zemi

Minulou neděli byla opravdu úchvatná procházka. Plná napětí, mlžných dálav, sněhu, mysliveckých posedů, polí a stromů. Jen ty fotky už neumím tak hezké, jako kdysi. Třeba je to cyklické. Nějakou dobu se něco vede, a pak se člověku klepou ruce, má divný vkus, nebo je šero...

Ať tak nebo tak, zvolila jsem trasu, kde jsem už léta nebyla a nikdy jsem tam nefotila.

Například mě zaujala tato borovice. Ta je v reálu fakt krásná a milá. Vysoké borovice jsou příliš vzdálené zemi a rostou si spíš sami pro sebe. Ale ty nižší jsou docela sdílné.

Potom připoutalo mou pozornost tyto toto křoví s červenými větvičkami. Já jsem to snad ještě nikdy nikde neviděla. Kdyby mi o tom někdo vyprávěl, neuvěřila bych.