Jak (ne)poslouchám korejský pop

Když někdo řekne, že česká hudební scéna je odpad, tak bych vraždila. A neptejte se, jak bych likvidovala mrtvoly. Zero waste je teď moderní.

I když bych se zřejmě měla spíš naučit odpuštění. A zároveň bych se také mohla zamyslet, protože i já jsem schopná takto tvrdých soudů. Například, kde jsem já získala dojem, že korejský pop je sračka? A kolik těch písní vlastně znám? Dvě? A ještě k tomu všemu ne celé? A obě jsou hloupé? A kolik jich existuje doopravdy? Velká spousta od celé řady interpretů? A opravdu jsem si tak jistá, že jsou všechny ostatní stejně, jako ty dvě? A mám vůbec odvahu hledat? A má cenu fandit Severní Koreji, když většina K popu pochází z té Jižní? A mám vůbec odvahu jít ke své nejmladší sestře a říct jí: "Promiň, nechtěla jsem urážet tvůj oblíbený hudební styl. Jen jsem si nemohla pomoct. Ono se to tak liší od mého oblíbeného hudebního stylu. Pomoz mi pochopit to, co posloucháš. Pověz, co se ti na tom líbí. Já tam totiž nic neslyším. Nic, co by se mnou rezonovalo. Naopak ta tvoje hudba ve mně vzbuzuje hněv."

A vždyť už přece všichni víme, že hněv je jen převlečené nepochopení a strach. Teď už mi jen zbývá dlouze meditovat nad tím, z čeho mám strach. Myslíte si, že K pop nějak ohrožuje můj metal? Zrovna tak, jako jsem si kdysi dávno myslela, že je pro něj velmi ohrožující Hip Hop? Ne?

Zpozorovala jsem jen, že K pop přehlušuje moje vlastní myšlenky a trhá je na cáry. To mě štve nejvíc. A taky že to ségra pouští moc nahlas. To je pak dvojnásobný rušivý element.

Cením si toho, že se můžu pohroužit sama do sebe a nekonečně rozjímat, snít a utápět se ve filosofických úvahách o životě, i o smrti, o vesmíru, o člověku. Ohrožuje ta hudba moje myšlenky? A jsou moje myšlenky opravdu tak nenávratné, že bych se měla bát, že mi je to navždy vyžene někam pryč? To jsem opravdu takový pošetilec? Nebo snad K pop ohrožuje samotné ticho? Ale to přece metal dělá taky. A nejen metal. I dechovka. To i samotný lidský dech nadělá tolik kraválu... Tak sakra, o co tomu mému podvědomí vlastně jde? Kde je problém? Co nechápu? Co přehlížím? Co mi kdo udělal? Připomíná to nějakou situaci z raného dětství? Tam přece vzniká nejvíc traumat a komplexů.

Já jsem sem jenom chtěla dát jednotlivé oblíbené české písně a popsat vám, čím jsou úchvatné. To abych vyvrátila tvrzení, že česká hudební scéna je odpad. Ale dnes to nestihnu. Dneska musím řešit jiný aspekt tohoto tématu. A to je korejská hudební scéna, o které si myslím jen to nejhorší a moje reakce na ní.

Tak co, ty moje podvědomí. Řekni, co je špatně. Co je v tobě zasunuté a hnisá? Co? CO?

Už jste do zhnisaných ran hodili sůl? Já ano. Chvíli to urputně pálilo a už to nehnisalo. Celý den v té ráně pulzovalo. Pak se udělal se tlustý strup, který se o tři dny později vyloupl, a rána byla zahojena. Protože podvědomí zarytě mlčí a hnisá o to tišeji (Co tak najednou, když pojednou mluvím přímo na něj?), hodíme opět sůl do rány. Pustíme si píseň a nepřestanu si jí pouštět do té doby, dokud mi nepřestane vadit. Tak. Třeba tuhle.

1. puštění: Ještě tam ani nezačali zpívat. Jen byl záběr na interpreta. A už jsem měla chuť ho zmlátit. Když se člověk začne ptát sám sebe "proč" tak zjistí, že svým pocitům vlastně vůbec nerozumí. A Asiat obarvený na blond mi připomíná Justina Biebra. To bude možná ono, i když ani to se zdaleka nedotýká skutečného důvodu.

Jinak to připomíná normální popovou píseň desátých let 21. století. Nemám ráda dnešní popovou hudbu jako celek. Proč bych vlastně tuhle měla nemít ráda víc?

2. puštění: Na karaoketexty jsem si zjistila text, který ani zdaleka není tak blbý. Ona vůbec hodně zkoumá u písní text. Asi bych si zní měla taky brát příklad.

3. puštění: Ačkoliv v textech je málokdy problém. Ty jsou ve většině písní hodně podnětné. Pokud to nejsou texty Bena Christovaa. Ty nechápu.

Co se týče hudby v této písni, i ta má světlé chvilky. Třeba v refrénu. Vlastně není důvod k zuřivosti.

(https://www.youtube.com/watch?v=MBdVXkSdhwU)

1. puštění: Tamta píseň před tím je slabý kalibr. To tohle nějak nemůžu rozdýchat. To je přesně to "vejskání", při kterém se mi otvírá kudla v kapse. Až mě napadlo, jestli tam ilumináti nezakódovali nějaké podprahové signály, které z lidí dělalí zuřivce. Je to jasné. Tahle kapela je jistě pod nadvládou iluminátů. :-o

2. puštění: Korpiklaani to prostě nejsou.

3. puštění: Kdybych se tohle snažila nakreslit (protože často a ráda kreslím hudbu), výsledný obraz by by padal jako oranžovo žlutá šmodrchanice zmutovaných hadů, což nemusí být nutně špatně. Málokterá melodie připomíná hady.

(https://www.youtube.com/watch?v=pBuZEGYXA6E)

Nu nevím, jaký poznatek si vzít z tohoto článku. Neporozuměla jsem ani té hudbě a ani sobě. Vím jen jedno. Ta druhá píseň mi pořád ještě zní v uších a překřikuje mi mé vlastní myšlenky. (Je to špatná píseň, která mě chce vyhnat ze mě samé). Nemůžu dál psát. Ale na druhou stranu si musím říct: Jejich hudba má účinek. Že to tedy chlapci dělají dobře. Nevím, časem zkusím ještě jiné kapely. Člověk si přece musí rozšiřovat úhel pohledu. To je jedna z mála věcí, kterou tu na této planetě přece máme dělat. Vždyť i v Hip Hopu jsem našla jednu inteligentní píseň. Také to trvalo léta, ale našla jsem jí. :-)