Na tenkém ledě

Minulá nedělní procházka se docela vydařila. Akorát mi asi teče do bot, nebo co. Sníh jim asi nesvědčí. Zimní boty se přece nesmí dotknout žádného vlhka, jinak se rozlepí. Nevím, ještě jedno je prozkoumám. Ale asi je příště ani nebudu potřebovat.

A tady už máme záhadné asi metr a půl široké jezírko. Nevím, co o něm povyprávět. Prostě tam je. A třeba má jenom půl metru hloubky. Nevím. A nikdy mi nepřišlo fotogenické. Vlastně jsem si vždycky představovala, že tam žije nějaký Bahňák, který číhá, že až se někdo dotkne hlediny, tak ho stáhne na dno. Ale teď, když není tak zarostlé a nechutné, stojí za podívání.

 

Divoké kachny na tomto konkrétním rybníku sice už vyfocené mám, ale teď se mi to povedlo o 35 % lépe. A taky je vidět, že ani tito ptáci si nechtějí máchat nožičky v ledové vodě. Že raději chodí po ledu.

A pak jsem zaznamenala takovou kuriozitku. Takhle jdu a najednou vidím, jak kráčí proti mě hnědá slepice. Hezky u kraje na levé straně silnice, jako každý spořádaný chodec. Jako já. Kam pak měla asi namířeno? Vypadala, že spěchá a když procházela kolem mě, tak kdákala, jako kdyby právě před chvílí snesla vajíčko.