A je to. Ten ruský muzikál s anglickými titulky, co jsem našla na youtube mám za sebou. Ačkoliv jsem na začátku ani nevěřila, že ho zdolám. Dvě hodiny a devatenáct minut. Miluju to, jak zní ruština. Nesnáším angličtinu. Já překládala ty titulky slovo po slově, větu po větě. Tři a půl dne, jsem se s tím babrala. A proč? Jenom proto, abych zjistila, že je to smutný příběh s ještě smutnějším koncem? Příběh o temném mágovi a dívce, kterou miloval a kterou nakonec zradil. A proč? Jenom, aby se mohl stát bohem? Proč? Aby si kompenzoval své smutné dětství, nebo co? Nakonec stejně zničil svět a asi ho nikdy nedá dohromady. Já tomu nevěřím, i když konec je vlastně vždycky pootevřený.
Ano, rozrušilo mě to. Jako každý silný příběh, který vždy uhodí na tu nejcitlivější strunu. Celou dobu jsem to prožívala. A některé věci jsem si pouštěla několikrát, abych je lépe pochopila. Tohle je totiž i tak trochu téma mého vlastního komplexu. Tedy aspoň část z toho. A proto mě to všechno zároveň i fascinuje.
A přesto či spíš právě proto jsem to zdolala. Bylo to jako posedlost. Už od první chvíle, co jsem se čistě náhodně (Byl to osud) proklikala na tuhle píseň. Pouštěla jsem jí pořád dokola. Zněla mi tak fatálně, tak zoufale a nenávratně, že nemůže být pouhou kulisou ke psaní článků, hraní Minecraftu či čehokoliv jiného.
Ihned jsem poznala že je to mimo jiné i muzikálová píseň. A to nějaká hodně důležitá. A teď vím, že i jedna z nejsilnějších. A samozřejmě mi jí prdli skoro až na konec, abych se hned nedozvěděla, co se v ní řeší.
Jasně, že jsem se podívala na popisky pod videem. Ach ta azbuka. Já jsem se jí naučila číst jen proto, abych mohla číst názvy ruských kapel, které nejsou přepsány latinkou. Jsem teď ve výhodě. Nemusím už vést archy azbukoidních hesel, abych věděla, skrze co se mám kam proklikat. Předpokládala jsem, že název je toto: "Последнее Испытание". Však když jsem to zkopírovala, a vložila do vyhledávače, tak mi to našlo ten muzikál celý. Ha. Google překladač mi to přeložil jako "Poslední test". Nemá vůbec smysl pro poetiku. Z "googlepřekladačtiny" jsem to nakonec přeložila jako "Poslední zkouška".
Miluju fantasy příběhy. Z toho už ani nikdy nevyrostu. Ale je fakt, že jsem ze začátku překonávala neuvěřitelný odpor. Přece je to dlouhé přes dvě a čtvrt hodiny. A já nejsem zdatný angličtinář. Ve škole jsem měla jako hlavní jazyk němčinu. S tou by to bylo možná myslitelné. Ale takhle mě děsila ta představa příšerné a dlouhé práce.
A tak jsem cítila čím dál větší napětí. Byla jsem si totiž jistá, že ten muzikál bude úchvatný. Vlastně mě uchvátila hlavně ta píseň a kostýmy. A já jsem chtěla a potřebovala vědět, o čem je. Svým způsobem jsem doslova nemohla rozdýchat, že to nevím. Bez toho jsem nebyla spokojená.
A pak jsem si řekla, že využiju toho, že zrovna stůňu a že na to ten čas mám. Já se odhodlala a teď jsem mnohem silnější člověk. A naučila jsem se pár nových slovíček.
Z počátku to šlo ztuha. Google překladač je dobrá pomůcka jen do té doby, dokud překládáte jednotlivá slova nebo maximálně dvojslovná spojení. Když tam napíšete, celou větu, velmi často vyjde nějaká kravina. Ještě že mám aspoň malé základy gramatiky. Rozlišit minulý, přítomný a budoucí čas je důležité pro pochopení příběhu. Jaké překvapení. A oni se některé fráze dost opakují, takže něco si už člověk zapamatoval. A poprvé v životě jsem ocenila to, že nemají pády. Poprvé jsem to zaznamenala jako výhodu. Ruština má pády všechny. Po téhle stránce je v pořádku. Ale je to jazyk postižený zase jiným způsobem. Nevyslovují vůbec písmeno "H". A v přítomném čase nepoužívají slovesa být a mít. Přemýšlím nad tím, jestli to není trochu matoucí. Musím se jí začít učit. Blíže se na ní podívat, abych se dozvěděla, jak takový handicap řeší. :-)
Ať tak či tak, pustím si jenom písně z toho muzikálu a nechám na sebe působit jenom tu hudbu. Vždyť si jí člověk pořádně ani nevšímal, jak to furt přerušoval, aby mohl překládat.
A chcete, abych vám řekla děj? A zahltit vás spoilery a zároveň vás připravit o vzrušující rozkrývání příběhu a radost z toho, že si to můžete přeložit sami? Víte, jakou mám radost já, že jsem překonala svou vlastní nechuť a lenost? Protože strach z náročné práce lenost je. Nechám si tedy své vědění pro sebe. Jsem tedy lakomá. Ale řekněte si sami, jestli to chcete nebo ne. Když tak pod čarou máte to správné video. Takže, kdybyste měli chuť, směle se do toho pusťte. :-)
Musím říct, žes mě navnadila :) S angličtinou nemám problém, tak se do toho někdy dám.
OdpovědětVymazatJednu dobu jsem se dívala na ruské dokumenty o baletu s anglickými titulky. Ačkoli jsem se rusky nikdy neučila, přece jenom občas něco zní povědomě... bylo zajímavé sledovat, jak si s tím poradí angličtina a co všechno vynechá.
Muzikály vytváří konkurenceschopné prostředí pro zpěváky. :)
OdpovědětVymazatTo zní dobře jako docela pěkný koníček
OdpovědětVymazat[3]: Není to koníček. Přeložit si to, byla čirá nutnost, protože jsem opravdu chtěla vědě, o čem ten muzikál je.
OdpovědětVymazatRuštinu jsem se učila, ale moc slovíček si už nepamatuji. Ten jazyk mě tehdy bavil víc jak čeština.
OdpovědětVymazatAngličtinu jsem nemusela, a teď ji někdy potřebuji.