Design 15. - Za závojem

Název designu: Za závojem

Datum vytvoření: asi 28.7. 2019

Vyroben pro: teprve.blog.cz

Po dlouhé době mám zase nový design. Ten starý už mě štval. Skoro bych i řekla, že byl tak nudný, že už mě ani nebavilo blogovat. Prostě to volalo po změně už hodně dlouhou dobu. Jen ke mně nepřicházela žádná vize. To až někdy tento pátek to přišlo. Nebo spíš těsně po něm. Uvědomila jsem si, že bych měla konečně začít zkoumat svojí temnou stránku. Víte, za doby svého dospívání jsem asi omylem probudila démony, kteří po staletí odpočívali na samotném dně mé nejniternější hlubiny.

Víte, celou školní docházku se mi spolužáci posmívali. A dospělí na mě měli přehnané nároky. To víte, na prvorozené jsou vždycky kladeny největší nároky, protože si rodiče myslí, že dítě musí být dokonalé. To u těch dalších už ví, že to požadovat nejde.

A navíc jsem byla vždycky silný introvert a ti ataky okolí vždycky snáší trochu hůře než extroverti, protože v sobě dusí všechny emoce, a hlavně negativní.

A nejhorší je, že jsem nějakou dobu i věřila, že jsem postižený debil, protože nejsem schopná psát hezky, číst nahlas, vybarvovat rychle, stříhat nezubatě, mluvit s lidmi beze strachu... že jsem prostě největší největší hovno ve třídě a trpělivě jsem snášela ústrky a potlačovala sebe samu.

Někdy v deváté třídě jsem objevila gothic rock. Respektive píseň Antikrist od kapely XIII. století. A já z toho byla jako u vytržení. Do té doby byl člověk zvyklý na Arakain, Daniela Landu, Citron a Nightwish. Tohle bylo něco tak podobného, a přesto tolik jiného. Pustila jsem si to hned několikrát. A já si uvědomila něco, co jsem tušila jen matně. Že mě temnota vlastně fascinuje. A tak jsem hledala více a více písní.

A pak jsem přešla na black metal. Mezi námi, je to výborná hudba, ale pro člověka, který je zmatený a nevyrovnaný to může mít negativní efekt. Vždyť jsem si potom začínala myslet opačný extrém. Že svět vlastně stojí za hovno. Že je v háji už od té doby, co vzniklo Křesťanství. Že je to zlé a nepřátelské místo a že se mi tu vlastně ani nechce žít. A samozřejmě, že jsem si v tu dobu začala uvědomovat rozdíly mezi hudebním vkusem spolužáků a tím mým. Což byl největší průser, protože samu sebe jsem tenkrát považovala za hodnou a ty druhé za hovada. Proto jsem asi také uvěřila myšlence, že poslouchání popu a hip hopu je ukazatel hovadskosti. Matoucí to bylo o to více, když jedna z mých kamarádek pop poslouchala a hovado nebyla.

Jisté je jedno. Pořád si myslím, že svět nemá cenu a že se v tom blbinci vlastně vůbec nedá žít. Jasně, že se to snažím potlačovat. Od té doby, co jsem objevila ezoteriku se snažím působit i sama před sebou jako duchovní člověk s nadhledem. A že by vlastně bylo fajn, kdybych taková byla. Jenže nejsem.

Nejsem, a proto si mohu dovolit malý regres. Cradle of Filth, Rammstein, XIII století, černé oblečení a tmavé blogové designy. Potřebuji to znovu, protože tam jsem se rozbila a tam se to musí slepit. Protože jsem to já, jak za mlada. A budu to velice pečlivě pozorovat.

No zkrátka jsem dvě hodiny hledala obrázky, půl hodiny tvořila design a dvě hodiny psala tento text. A mám hlad a my nemáme řízky, sakra.