Jak jsem vařila boloňské špagety

Protože mám tento týden dovolenou, tak mě mamka zaúkolovala, že mám uvařit omáčku na špagety. Tím mě ovšem nevyvedla z míry. Řekla jsem si: "Dobrá, nic se neděje." Vyndala jsem z mrazáku mleté maso, aby do dneška rozmrzlo.

Dnes jsem vstala už v osm hodin. Chtěla jsem to totiž mít hotové, než bude vedro.

Na internetu jsem si vyhledala boloňské špagety. A našla jsem tento recept. Samozřejmě, že jsem ho nečetla. Mně šlo jenom o přísady.

A protože jsem neměla suroviny, sepsala jsem si, co jsem potřebovala a vyrazila do krámu.

Samozřejmě že jsem si v půlce zpáteční cesty uvědomila, že jsem nekoupila oregano. Ale hlavně, že jsem s sebou táhla nanuky. Ale vracet jsem se nechtěla. Nebudu se přece znovu táhnout do kopce. Vždyť tam místo toho můžu dát i bazalku.

Doma jsem si pak nakrájela cibuli na lehce orestovala na slunečnicovém oleji. Vím, že tam píšou olivový, ale ten my nepoužíváme. A beztak ho tu stejně neprodávají. Na vesnici to kupuje málokdo. Pak jsem přidala mleté maso a nastala dlouhá éra míchání. Jiným lidem maso po chvíli jako by zbělá. Jenže já ho měla pořád růžové a pak šlo rovnou do hněda. To už mě z míry vyvedlo.

No, když už jsem zjistila, že maso je opečené tak, že připomíná dříví, přesměrovala jsem pozornost na věc, o které jsem si myslela, že to jsou sterilovaná rajčata. Ne, zjistila jsem, že jsem ve skutečnosti koupila rajský protlak. Možná bych se měla naučit číst etikety aspoň vepředu. Ale nevadilo. Maso jsem zasypala sladkou paprikou a zalila tím protlakem a pak ještě vodou, protože toho bylo málo a já musím nakrmit celou rodinu. A pak jsem vyráběla jíšku. Takovou tu mouku s vodou, co se ani jíškou nazvat nedá. První várka jíšky: bylo to moc řídké. Druhá várka - pořád řídké. Třetí várka - začaly mi tam plavat nějaké pucky. Teď co s tím? Tyčový mixér použít nemůžu. Vždyť bych zničila i mleté maso. Cedit už vůbec ne. Pak mě napadlo, že jsem tam stejně chtěla dát sterilovanou kapii, aby tam aspoň něco plavalo. Snad je to trochu zamaskuje. Kydla jsem to tam i s lákem. A zase to bylo řídké. Hodinu jsem to provařovala, protože jsem doufala, že se z toho odpaří voda a omáčka zhoustne. Ale nakonec jsem to vypnula. Osolila jsem to a osladila. Nasypala sušenou bazalku.

A pak přišla zrada v podobě česneku. Oni tam psali šest stroužků. Oloupala jsem čtyři s tím, že když to bude málo, tak ještě přidám. Nastrouhala jsem tam tři a už mi to přišlo očesnekované dost. No chápete to? Jim se prostě nedá věřit. Prý šest. Vždyť bychom si všichni odrovnali žlučník.

Nakonec to začalo houstnout, až když to vychládalo. Jenom doufám, že mi v tom večer nebude stát naběračka. I to už se kolikrát stalo. Já, jak nevařím ve svém oblíbeném černém hrnci, tak se to zahušťování vždycky podělá.

A teď, když ten recept konečně čtu, zjišťuju, že jsem vyrobila úplně jiné jídlo, než které mělo původně vzniknout. Ale na chuť je to docela dobré. Taková trochu jiná rajská. No vždyť jsem vždycky říkala, že když náhodou vařím, tak vařím jako ďas.