Blábolení - zápolení

Ach, já jsem se tento měsíc nějak rozepsala, že jo? To dělají ty volné dny. Možná bych si měla napsat něco do foroty, ne? Ale dělání zásob je zbytečné zadržování energie. A tady na blogu se něčím takovým nemusím zabývat.

Dnes mám už o něco lepší náladu, než třeba předevčírem. Víte, ještě včera ráno jsem se bůhvíproč vzbudila s pocitem jakéhosi hněvu a touhou seřvat všechny nevinné lidi, co se objeví blízko mě. Já vlastně nikdy nemám dobrou náladu po ránu.

Odpoledne jsem pak jela do města, protože jsem věděla, že potom přijdu na jiné myšlenky. Dokonce jsem navštívila i čajovnu. Ještě nikdy předtím jsem nebyla v čajovně.

A vlastně to bylo úplně děsivé. Protože když jdu do normální restaurace, dostanu jídelní lístek a čtu: Řízek, svíčková, guláš, smažený sýr, hovězí vývar... Všechna ta jídla znám a hned vím, jestli je chci jíst anebo ne.

V čajích se nevyznám. Tedy mám povědomí o tom, že existuje čaj černý, zelený, méně běžný žlutý, ovocný, bylinkový... Většinou kupuju sáčkový ovocný. A uvědomuju si, že to nemá s čajem moc společného. Že je to jen takový prach a že z toho pytlíku se uvolňuje hromada mikroplastů. Úplně nejhorší věc.

A pak vejdu do čajovny. Jako by se člověk ocitl v jiném světě. Koberečky na zemi, tři kulaté stolky a schody do dalšího patra, kam se prý chodí jenom bez bot. Asi se tam sedí na zemi. Neodvážila jsem se tam...

Trochu přítmí, ale ne úplně šero. V pozadí zní tichoulinká indická hudba. A vlastně jsem si tam připadala dost nepatřičně. Jako všude, kde jsem se kdy ocitla prvně.

Dostala jsem nápojový lístek. Čtu si tam různé názvy a k nim ty dvě tři řádky informací. Musela jsem asi vypadat hodně zmateně, protože ta paní mi začala sama nabízet a doporučovat. Tak jsem si vybrala nějaký zelený s vánoční příchutí. Přinesla mi tácek s konvičkou a malý kalíšek. Čaj byl překvapivě chutný, příjemný, hřejivý a bylo ho snad půl litru. Sakra. Věděla jsem, že se mi po něm bude chtít za chvíli za záchod. Ale statečně jsem ho během chvíle vypila. Přitom jsem si připadala jako idiot. Vždyť sedím sama u stolu otočená hubou ke zdi a popíjím čaj. Vždyť to jsem mohla udělat i doma. Snažila jsem se to zahnat protimyšlenkou, že takové čaje, jako mají tady, si doma stejně neudělám a že jsem se aspoň dozvěděla, jak to tu vypadá. Takové klidné a ultra tiché prostředí. Škoda, že mám tak roztěkanou mysl, která veškeré ticho přehluší. Nevím. Možná bych tam měla chodit častěji. Vlastně tam je ta samá atmosféra, kterou bych potřebovala mít i doma. V čem ale spočívá ta její energie? Ale co... teď na to nepřijdu.

Vlastně ani nemůžu uvěřit, že jsou dnes Vánoce. Víte, že pro vás už asi čtyři roky chystám literární adventní kalendář? Jako že bych každý den mezi 1. až 24. prosincem zveřejňovala nějakou vánočně laděnou povídku, nebo básničku, či nějaký jiný text. Ale nikdy jsem se k žádnému začátku nedostala. Asi jsem holt ještě nepochopila, že se tomu musím věnovat ještě nějaký čas před prosincem. Že vážně není v mých silách, každý den něco vymýšlet. A vůbec jsem úplný lempl. Mám prostě strach z námahy. Tak je to.

Ale to, abych si to už teď začala připravovat na další rok, ne? Proč ne?

A ještě k té chybějící vánoční atmosféře. Možná bych se neměla na ten sníh tak upínat. Možná bych si měla spojovat Vánoce i s jinými věcmi. Možná s nějakou vůní, nebo činnostmi, které obvykle během roku nedělám. Vždyť je takových věcí spousta. Jenže ani svíčky, ani vonný olejíček, ani koledy mě neuspokojují. A i kdyby ten sníh byl, stejně budu vzteklá. Měla bych prostě nějak zapracovat na vnitřní pohodě. Tu nepřinese nic vnějšího. A když, tak jen na chvíli.

Období před zimním slunovratem je mimo jiné o obratu sám do sebe. Velice temné období v roce, které je třeba prosvětlit ohněm a při němž je zároveň dost času k přemýšlení sám nad sebou. Což si myslím, že letos splňuji. A pak přijde ten den D, kdy je třeba oslavit narození nového Slunce. Tedy slunovrat. Následuje období hodování a hledání vize, pro příští rok. Proto to věštění, které nevymizelo ani po zavedení Vánoc. Ani po staletích křesťanské tyranie. Ale nerozdělujme, co bylo kdysi spojeno.

Raději si pustím vánoční písně od kapely Twisted sister... To jsem měla udělat už dávno. Konečně...