Vlaky v hlavě

Takže, kamarádi. Co kdybychom se zamysleli nad písní "Vlaky v hlavě" od kapely Katapult?

Asi si říkáte, proč bych se měla zabývat takovou vykopávkou z roku 1977? A já se ptám: Proč ne? Sice mám od nich raději "Hlupák váhá" a "Půlnoční závodní dráha", ale momentálně se vyskytla potřeba dumat nad vláčky. A zvlášť po tom, co vítr zpřetrhal vedení a elektrické lokomotivy nemohli pokračovat v cestě... A není to jenom to. Alissa přece navrhla, že by bylo dobré popřemýšlet nad tématem "Myšlenkový vlak".

Tak především si prostudujeme text písně, který je krátký, snadno zapamatovatelný a zdánlivě jednoduchý.

Myšlenky ti táhnou hlavou jako vlaky.

Ty vlaky jsou prázdný, tvoje hlava taky.

Ty vlaky se táhnou víc než rok.

Ty se marně snažíš držet krok.

Vlaky přece mají řád a smysl.

Měla by je mít i tvoje mysl.

Kdysi jsem viděla video, ve kterém jedna ženská říkala, že lidé spí špatně převážně proto, že mají hlavu plnou myšlenek. Přes den to asi nevadí, ale večer, když člověk ulehne, tak mu šrotuje ještě pořád v hlavě jedna kravina za druhou. A že ona to řeší tak, že si představí, že z obou stran její hlavy jedou nákladní vláčky, které odváží její myšlenky v dál a že potom usne…

O nějakou dobu později jsem někde, už nevím kde, slyšela onu zmíněnou píseň. Zpočátku jsem si to nedala do souvislostí. To zase až po delší době. To jsem nějak nemohla usnout. Už jsem vyčerpala všechny mně známé meditační techniky, pak jsem vymyslela příběh, potom zauvažovala nad tím, jaké je to být stvořitelem… a pořád nic. To už byly tři hodiny ráno. A pak jsem si vzpomněla na vagóny, na odvážení myšlenek. Také nefungovaly. Zejména proto, že v momentě, když už se zdálo, že konečně usnu, jsem se úplně probrala a skoro v šoku jsem si uvědomila… "Aha, tak tohle jsou ony pověstné vlaky v hlavě." A zase bylo o čem přemýšlet…

A teď se pojďme zaměřit na text té písně.

Myšlenky ti táhnou hlavou jako vlaky.

Ty vlaky jsou prázdný, tvoje hlava taky.

Ano, je pravda, že většina myšlenek v hlavě je opravdu prázdná a nedůležitá. Já to vím podle sebe. To je opravdu jeden blud vedle druhého: "Ježiš, co si o mě pomyslí lidi. Člověk se tak pečlivě učesal… pak jsem vylezla ven a takový poryv větru…" "Sakra, dnes budu pracovat pohromadě s tou můrou. Ta osoba mě tak sere… kouká jako sup… Je úplně blbá… ať jde pryč... A ještě mi leze do snu." "Mám žízeň… kde mám pití?" "Mám hlad… To jako budu mít hodinu a půl hlad, než bude oběd?" "Kam jsem si položila zase ten hřeben? Určitě mi ho zese někdo přemístil… Samé naschvály…" "Zítra zas do tý práce zasraný… Ale proč si tak ubližuju?" "Neser." "Kde mám gumičku do vlasů? Samé naschvály…" "Au… kdo sem narafičil ten nábytek? Já to tady stejně jednou zapálím." "V té lednici zase nic není… Kdo má furt mít chuť na salám, rohlíky, omáčku, maso, zeleninu, rýži, brambory, knedlíky… máslo… paštiku… Chci ochutnat něco, co jsem ještě neměla… Třeba kaviár. A ten jediný u nás v Jednotě nemají… Už vím, udělám si krupicovou kaši… to je taky od K"

Chápete už tedy, proč si raději po většinu dne zpívám? Ne proto, že bych měla dobrou náladu. Spíš z toho důvodu, abych se oprostila od takovýchto obtěžujících a toxických myšlenek, které nikam nevedou. Něco jiného je, když přemýšlím nad nějakým filosofickým tématem. To poznáte podle toho, že si zrovna nezpívám. V takových chvílích člověk naopak potřebuje být se svými myšlenkami. Jenže okolí je tak rušivé. Jedině v noci je klid, ale to je zas nějaké bloumání nežádoucí. Naštěstí na blogu se můžu vyřádit.

Ty vlaky se táhnou víc než rok.

Ty se marně snažíš držet krok.

Kdyby rok. Sto, dvě stě, tři sta let... Člověku denně v hlavě proběhnou sta tisíce myšlenek. Jedna za druhou… Jak na běžícím páse. Nikdo to už pořádně ani nestíhá. Kdybyste se mě zeptali, na co jsem myslela před deseti minutami, tak to prostě nevím. Ne po tom, co stihnu deset myšlenek za dvě minuty. A některé se neustále vrací a opakují. A to už nejsou jenom vlaky… To už je rovnou kolotoč. Přemýšlím zas a znovu, jak své myšlení zpomalit. Možná by mi pomohl týdenní pobyt ve tmě. Člověk by se oprostil od většiny vjemů, odpočinul by si. A vrátil by se do svět(l)a, jako vyměněný. Dokonce i rostlina má kořeny ve tmě, i když roste ke slunci.

Vlaky přece mají řád a smysl.

Měla by je mít i tvoje mysl.

Jenže nemá. V hlavě totiž ve skutečnosti nejsou vlaky, ale klubko hadů, truhlička s perlami a anténa…

Ale nechme těch metafor. Většinu lidí to stejně nebude zajímat. Ano. Většina lidí se zajímá jenom o zdražování a o slevy. Tedy aspoň z mého úhlu pohledu to tak vypadá. Vím, že to určitě není pravda. A to by zase bylo na jiné téma, do kterého se raději pouštět nebudu. Ne dnes.