Jak já objednávám služby astrologa

Ach, drazí, čtenáři, před časem jsem si objednala rozhovor s astrologem. Zrovna začínalo léto, jedna koronavirová vlna za námi a já měla pocit, že to ještě nebude všechno. Že se na nás chystá pád civilizace, krach na burze, krize celosvětového formátu, hladomory. Do toho jsem v práci byla pohromadě s obzvláště protivnou osobou. Měla jsem sto chutí práci opustit. Byla jsem prostě ve velikém napětí a zajímalo mě, jak můj život povede dál. Co pak asi může čekat člověka, jako jsem já? 

Ale už od počátku s tím byly problémy. A řekla bych, že hlavně z mé strany. Šla jsem na jeho internetové stránky, a objednala jsem si výklad mého horoskopu a prognózu na dva roky dopředu. Prostě jsem napsala stručný email s tím, co po něm chci, včetně zdvořilostních frází, aby si nemyslel, že ho snad mám v neúctě. On odpověděl že objednávka je přijata a kolik mu mám za to poslat na účet. Fajn. Žádná zničující suma. A astrologie přeci často funguje. 

A potom jsem asi měsíc a půl čekala, že až to bude mít hotové, že mi napíše. Jenže ono pořád nic. Samozřejmě, že se mi v hlavě zrodili hrůzostrašné scénáře. Že on na mě zapomněl? Má určitě nepořádek ve své evidenci. Mě by se to určitě nestalo. A pak mě napadlo, co když mě chce ošidit? Jestli od konce měsíce nepošle odpověď, vyrábím woodoo panenku. A co když můj horoskop ani udělat nemůže? Co když je tak komplikovaný, že se mi to bojí říct, aby mě nepoděsil? 

Po nějaké době jsem se rozhodla, že by bylo dobré předplatit si na nějakou dobu dopředu antivirus aby byl můj počítač chráněn. A tak jsem znovu otevřela své internetové bankovnictví. Tak jsem odeslala určenou částku, nic zlého netuše. Nastalo opět čekání. Nic. Čekám týden, čekám čtrnáct dní. To už je mi podezřelé. 

A poté se znovu podívám na své bankovnictví. Co jako mají? Vždyť si jasně pamatuju, že jsem ten pitomý Avast platila. Pečlivě to všechno kontroluju a pak mi svitlo. Já tam mám chybu. Jedno jediné číslíčko. Kdoví, komu to přišlo. Číslo účtu jsem si  měla zkopírovat a ne opisovat. Dělám machra a pak se divím. Už vím, co je prohnilého ve státě Dánském. A když jsem to zblbla tady, mohla jsem to zbabrat i s tím posíláním peněz astrologovi. I tam jsem na to přišla. Já jsem mu to totiž vůbec neodeslala. Já jsem asi jenom vyplnila ty kolonky a na políčko "Odeslat" jsem neklikla. A pak že mě se nemůže stát, že bych měla v něčem bordel. 

No tak jsem to tedy zaplatila doopravdy a poslala omluvný email, že to trvalo tak dlouho. Pak jsme se domluvili na čase, kdy mi má zavolat, já si to zaznamenala do svého diáře. Zaradovala jsem se, že to bude o mých narozeninách a zároveň o dovolané a navíc v 11:00, takže nemusím vstávat moc brzo. 

25. srpna jsem ale stejně byla jako na trní. Co když to nestihnu já? Měla jsem tolik práce. Nasnídat se, udělat si kafíčko a vypít ho. Pak dát psovi vodítko a dojít někam do přírody, protože v baráku bych byla rušená. A já se pořád neměla ke vstávání. Nakonec jsem se ale dokopala z postele jak jinak něž na poslední chvíli. 

Ale na předem mnou určené místo jsem došla přesně za tři minuty jedenáct.A tak jsem si sedla na zem a čekala, až zavolá. V 11:03 jsem však už byla napjatá. Co když na mě zapomněl? A pes byl taky nervózní. Těšil se na svižnou procházku a ne na ležení na skoro poledním slunci. To mohl přece dělat i doma, ne?  A vůbec. Náš Ňufík má raději stín.

Nakonec jsem se ale za pár okamžiků dočkala. Očekával jsem že mi řekne něco ve stylu, že to je horoskop tragéda a že je lepší se nenarodit, že tu žít s takovými konstelacemi. Že jsem pomstychtivá potvora, která číhá až někdo udělá chybu, aby ho mohla zkritizovat a sama dělá největší kraviny. Tohle se opravdu nikde v mém horoskopu neodráží?

Ale povídal o mých planetárních konstelacích velice pěkně. Vyzdvihl mé Slunce v Panně, ascendent v Panně a Měsíc ve Střelci. To prý ze mě dělá člověka, který je velmi pečlivý, hodně toho ví a umí, ale který zároveň nemá moc velkou ctižádost to uplatnit. Myslíte, že bych se měla přihlásit do AZ kvízu? Ale Brno tak daleko. Kdo by se tam chtěl trmácet a proč? Aby se převáděl a nakonec vypadl hned v prvním kole? Ne, vážně. V tomhle má asi pravdu.

Merkur v dvanáctém domě prý znamená jakou si ztracenost, ale také pomáhání druhým a užitečnost. I to tak nějak sedí. Víte, jsem vždycky měla pocit, že tímhle světem bloudím. Že bych potřebovala nějaký návod na život. A co se týče pomáhání... Pomůžu kde můžu. Ale raději už se předem ptám, jestli ostatní vůbec chtějí pomoct. Jednak se už nechci s nikým hádat, že mu fušuju do jeho věcí a druhak se nechci vyčerpat více, než musím. 

Co se týče partnerství a citů, nevidí, jak to u mě bude. Ale asi jednou potkám, někoho, s kým bych si rozuměla. Tedy alespoň tak jsem to pochopila. A že by mě pro soužití ve dvou nejspíš zajímali lidé, co jsou něčím odlišní a trochu komplikovaní. Hele, přece bych si nevybrala někoho nudného a obyčejného.

Co se týče práce, má pocit, jako bych se držela určité jistoty, i když to pro mě nemusí být po všech stránkách výhodné. Já ten pocit mám taky. A proto jsem mu odpověděla, že po finanční stránce není problém, ale že mě to zaměstnání nebaví. Odpověděl, že mi věří. Asi by mě urazilo, kdyby řekl, že ne.  Také říkal, že to profesní nalezení se přijde.

Prý mám štěstí na kamarádky. Nikdy jsem na tímhle tématem neuvažovala. Než lidi okolo sebe poznám, beru je spíš jako potenciální nepřátele... Ale je pravda, že když už si konečně někdo získá mojí důvěru, tak už je to většinou dobrý člověk. Já jsem v mnohém vlastně velice přísná. Není to o štěstí.

Také to prý mám velice komplikovaně nastavené v hlavě ale se se to časem rozptýlí. Že se pak zvýší moje poptávka po harmonii, kráse a vyšších vibracích. To by mě pak mohlo přivést k nějaké práci, co by mě i mohla bavit, která by mohla být v nějaké rodinné firmě nebo bych mohla pracovat i z domova.

Řekl to velice diplomaticky. Já bych o sobě řekla, že jsem totálně zmatená. To, co mi jede v hlavě si navzájem protiřečí tak, že jsem totálně paralyzovaná. Jasně, že to časem přejde. Všechno vždycky přejde.

Já jsem jen tak prohodila, že potřebuju nějakou práci, co by nebyla tak namáhavá, abych ve volném čase mohla psát příběhy. A jestli v tom horoskopu nemám nějakou spisovatelskou konstelaci. On odpověděl, že prý tam vidí smysl pro pointu či skryté drama a že by nebylo špatné to umět vyjádřit. Já jsem přesvědčená, že o skrytém dramatu nemůže být řeč. Moje drama je vlastně docela otevřené.

A pak přišla na řadu prognóza.

Říkal, že teď mi běží období učení se a dělání si pořádku v hlavě. To prý náleží k mladým lidem. Že po třicátém prvním roce (což bude až za 4 roky...?) bude doba, kdy si začnu budovat zázemí, domova a rodiny nebo něčeho jako rodiny. Prý je možná i varianta že by partner měl děti z předchozího vztahu a že by pro mě bylo důležité, aby mě ty děti měly rády... Asi by mi děti případného partnera nevadily. Kdyby mě nesnášely, byl by to problém. Já mám ráda svůj klid a veškeré rozbroje mi vadí.

Na vlastní mateřství jsem prý hodně opatrná. Opět velmi diplomaticky řečeno. Já se vlastně mateřství bojím, jako čert kříže. Že své děti přivedu do špatného světa, že je stát nakonec poštve proti mě, že po mě ti chudáci zdědí špatné geny a špatnou povahu.

Pak pohovořil o mých tranzitech. To je takové zkoumání toho, jak si stojí současné postavení planet oproti postavení planet, jaké bylo v době mého narození.

Docela dobré zprávy. Od ledna se mi prý dělá pořádek v hlavě, že se mi začíná zklidňovat mysl. Bude to prý pokračovat až do konce roku. Otevírá se mi prý instinktivní chápání toho, co je dobře a co je správně. Já kdybych se nebála, řekla bych mu, že letos jsem rozladěnější, jako za posledních pět let ne. Ale je pravda, že zhruba od nějakého toho července jsem docela v klidu.

Dále prý docela zkoumám to, které věci by mi mohly způsobovat radost. Že prý i zkoumám muže kolem sebe, se kterým by to jako šlo, ale že je tam také velká opatrnost, až skepse. A že mě nejde snadno ukecat k nějakému vztahu. Přitom prý nemám s muži zásadní problém.

Sama bych o sobě řekla, že prostě jen čekám, až zahořím nějakým silným citem, který je jen v telenovelách. Možná mi je v dětství neměly pouštět. Teď mám úplně debilní naprogramování.

Pak se ptal, jestli jsem v posledních dvou letech nezažila něco, co by se týkalo nějakých vztahů. Že prý tam vidí nějaký příznivý aspekt s Neptunem... Řekla jsem mu že o ničem nevím. Přece mu nebudu vysvětlovat, že mě každou chvíli někdo nabaluje a že to nejspíš myslí ze srandy a že mě to dost uráží. :-)

Dále poznamenal, že tam nevidí během dalších tří let nějakou větší změnu. Řekl, že bych mu mohla pokládat otázky, které by mě zajímaly. Tady jsem samozřejmě opět selhala. Já blbec jsem si měla sepsat seznam otázek. To jsem neudělala. Příště budu chytřejší.

Řekla jsem si tedy, že se zeptám na téma, o které poslední dobou docela přemýšlím. A to jsou vlastně jen dvě věci. Práce a bydlení. Myslím, že práci jsme probrali dostatečně a dobrali jsme se k tomu či spíš já jsem se k tomu dobrala, že se to vystříbří. 

Zeptala jsem se tedy na bydlení. Jestli, anebo spíš kdy se odstěhuju od rodičů. Že bych jako chtěla a zároveň se do toho nějak nehrnu. On řekl, že to Luna mě drží v otcovském domě. Prý se určitě odstěhuju, ale není si jistý kdy. Že tam nevidí žádnou velkou motivaci. 

Ale že nejbližší příležitost prý přijde letos v listopadu. Že prý konec léta a podzim je vůbec pro mě příznivý. I z hlediska financí. Někdy v listopadu a v prosinci prý budu mít Lunu ve stejném postavení, jako byla při mém narození. To prý je vhodná doba k aktualizaci domova. Stačí jen trochu chuti a motivace. Nezdá se mu ale, že by mě k tomu tlačily nějaké vnější okolnosti.

Odpověděla jsem, že bych se hlavně ráda osamostatnila, ale že z toho mám trochu strach. On na to, že tohle mi dělá Slunce ve dvanáctém domě. To prý ukazuje na to, že v sobě má člověk určitou dětskou část osobnosti. A vůbec když má člověk více prvků ve dvanáctém domě, tak je člověk trochu pomalejší ve vývoji. Kdybych se touhle myšlenkou nezaobírala už nějakou dobu, asi by mě ta informace pohoršila. Ačkoliv Putin má taky mnoho planet ve dvanáctém domě a vypadá, že je v pohodě. Hmmm.

Další, a teď už hmatatelnější příležitost k nalezení nového domova prý bude do února 2021 do února 2022. Prý tam Jupiter bude dělat nějaký příznivý trigon na... ani nevím co a to by mohlo přinést velký optimismus. Ale příznivý by mohl být už i leden. Ale ta půlka února... chci diář na rok 2021.

Pak se zeptal, jestli se ještě nepotřebuju na něco zeptat. Velice "moudře" jsem odpověděla: "Já už ani nevím." Nakonec jsme se dohodli na tom, že by se to mohlo ukončit s tím, že mám předplacených ještě desek minut výkladu na příště. Že až mi přijde něco zajímavého do cesty, mohli bychom to ještě v krátkosti probrat.

Tenhle článek jsem nepsala proto, že bych chtěla zostudit sebe nebo toho astrologa. Já jsem prostě jaká jsem a jemu se ten výklad docela povedl. Tedy aspoň co se výkladu mé osobnosti týče. Co se týká prognózy, na to si počkám. Chtěla jsem si to jenom někam sepsat vlastními slovy, abych tomu mohla lépe porozumět a s něčím si to spojit.

Také si myslím, že je dobře, že mi potom poslal i videozáznam z našeho rozhovoru. Já bych si z toho jinak nic nepamatovala. Vždyť mi v paměti utkvěla jen dvě slovní spojení. a to: "Nedostatek ambicí" a "Smysl pro drama". Z nějakého důvodu tuším, že to je to nejdůležitější, co jsem od něj slyšela. Jinak by mi to neutkvělo, že jo.

A co že jsem si z toho celého odnesla? 

1. Když budu chtít někam posílat peníze, dobře si zkontroluji, kam je posílám a zda je vůbec posílám.
2. Musím zapracovat na svém mluveném projevu. Na zvukovém záznamu zním hrozně. Já tak zvláštně huhňám a neukončuju věty. Oni mi lidi v práci říkají, že huhňám. Do dneška jsem tomu nechtěla věřit. 
3. Měla bych také najít způsob, jak bych si zvýšila své ambice. Ale myslím, že nedostatek ambicí souvisí s nedostatkem motivace. Tak nějak nevědomě jedu podle hesla: "Když mě nikdo nehoní, co bych se namáhala?" Je to dobrá filosofie. Ale jak už to bývá u všeho na tomhle světě, někdy je třeba se toho alespoň na chviličku vzdát. Ale je nějaká motivace k tomu vzdát se nedostatku motivací? 
4. Dále bych si už konečně měla pořídit diář na rok 2021. Už se s tím nedá nic dělat. Ať aspoň v něčem jsem napřed. 
5. Dále bych si měla v hlavě utřídit, jak by měl vypadat můj potenciální domov a za tím si jít. Jinak to bude jen takové plácání na mělčině.
6. Také bych si měla sepsat, jak by mělo vypadat mé zaměstnání, abych v něm byla šťastná. Ono se také může stát, že opustím to současné a najdu si nějaké hodně podobné. A to by mě mrzelo. 
7. Když tak chci psát příběhy, měla bych více psát. Lépe řečeno zjistit, co mě brzdí a to eliminovat. To, že mi brání v psaní práce a příliš mnoho lidí v domě, je krásná, leč jen částečně pravdivá myšlenka. Je tu ještě něco složitějšího. Cosi jako psychický blog?

A našlo by se toho asi ještě víc, ale tohle mi, mám dojem, stačí. Už tak se na mě navalilo tolik práce na sobě. To je hrůza. A to jsem ještě nesplnila ani náznakem to, co jsem si sepsala minulý měsíc. No, raději to ukončím. Musíte si odpočinout od toho čtení. :-D