Bílá a žlutá

 Dobrý den, Dnes jsem se rozhodla, že na blog přidám fotky z 26. 4. 2020. Víte, jak vždycky tvrdím, že si napamatuju okolnosti, při kterých jsem fotila jednotlivé fotky? Tak tentokrát si je opravdu nepamatuju. Tedy matně si něco vybavuju, ale splývá mi to s procházkou z 3. 5. 2020. Ach jó. 

Víte, mě totiž v jednom z těch dvou dnů napadl téměř mytologický příběh o tom, proč lidé začali pěstovat řepku. Zmíním to raději už teď, protože fotky jsou jenom tři a bylo by dobré k nim mít aspoň nějaký text.Takže bylo nebylo...

Kdysi dávno, v dobách pohanských, lidé všech národů uctívali Slunce. Brali ho téměř jako svého otce. Milovali ho a nosili mu dary. S příchodem Křesťanství se od Slunce odklonili. Už nevzývali jeho životadárnou sílu. Nepomáhali mu putovat po obloze, a tak i ono jim posílalo stále méně svého svitu. Lidé postupně začali chřadnout. Slunce, ač bylo stále na svém místě, již s nimi nemluvilo. Lidské duše upadaly do temnoty. Jednoho dne, když už lidé málem ztráceli i sami sebe, někoho napadlo, že zkřížením brukve zelné a brukve řepáku, stvoří rostlinu, jejíž květy září, jako Slunce samo. Řepku. Na opravdové Slunce se už napojit nedovedli, a tak si vytvořili náhradní. Jenže tato náhražka fungovala jen krátkou dobu a už nesytila duše prázdných lidí. Museli tedy pěstovat řepky čím dál více. Dnes již zaplňuje téměř polovinu orné půdy. Lidé jsou přesto pořád smutnější a chladnější. A přitom stačí jen málo k tomu, aby se k nám Slunce opět vrátilo. Začít si ho opět všímat.

Na téhle fotce je ovšem pampeliška. I ona je takovým ztělesněním Slunce (tedy ohnivého živlu) na Zemi. Možná že se dokonce podobá slunci více, než řepka. Tady jsou ovšem pampelišky už odkvetlé. To, co kdysi bylo hvězdou, je dnes už jenom bílým trpaslíkem...

Ano, tuším, že jste to poznali. Až na druhé fotce je řepka. I když její květy záři jako tisíc sluncí, její semena jsou přitom černá jako uhel. A to už něco vypovídá. Přesto jsem si ale řepku oblíbila. Jsou to vlastně docela milé a citlivé rostliny. A když jsem si tenkrát uvědomila, že i řepka může mít svou ochrannou vílu, to byste koukali, jak se celé pole rozradostnilo. Od jisté doby jí občas chodím zpívat. Ale jen tak jednou, dvakrát do roka. 

A vlastně, tahle fotka je tak špatně vyfocená, že bych jí sem ani nedávala, nebýt jedné takové kuriozity. Vidíte tam vzadu takový ten malý podlouhlý mrak? V takovém mraku se často maskuje UFO. Ale také tam být nemusí. Ale i kdyby ano, co by v naší lokalitě vlastně chtěli? Nasávat radon ze zemského podloží? Nic zajímavějšího u nás asi není.