K bráně do Avalonu

Tohle jsou fotky z 3. května. Ten den zase muselo být opravdu krásně. Ani zima, ani horko. Jak jinak si vysvětlit, že jsem došla tak daleko.

Na téhle fotce můžete spatřit neprostupnou řadu stromů. Skoro připomínají i závěs. Na takovýhle místech je vždycky tak příjemný stín.

A o kousek dál je řepka. Vím, že už jsem jí fotila minule. Mám dokonce dojem, že je to to stejné pole. Těmto rostlinám člověk přece nemůže nevěnovat pozornost.

A ty pampelišky. Minule jsem vyfotila jen ty odkvetle. Až pozdě jsem si uvědomila, že jsem nezvěčnila ještě ty kvetoucí.

A co takový pryskyřník? Tolik žlutých květů jsem ten den potkala. 

Ačkoliv u nás ve vsi není železnice, tak když jdete dostatečně dlouho a vytrvale určitým směrem, k jedné takové dojdete. Mám ráda tento železniční most. Připomíná mi bránu do Avalonu. A to navzdory tomu, že Avalon je jakýsi mytický ostrov, kde pohřbili krále Artuše. To ale nemění nic na tom, že toto místo na mě působí až magicky. Jako by za tím obloukem začínal nový neznámý svět. A on to neznámý svět vlastně je. Vždyť jsem za ním vlastně ještě nikdy nebyla. Člověk by neměl za každou cenu prozkoumávat úplně všechna tajemství. Pak nezbude prostor pro mýty, legendy a fantazii.

A tady můžete vidět nádherně kvetoucí hloh. Jenom je škoda, že tak divně smrdí, ale hmyz to neodrazuje. Naopak. 

A takhle kvetou javory? Nikdy před tím jsem to neviděla. A možná, že jsem se ani nedívala v tu správnou dobu.