Na dnešní den jsem měla naplánovanou báseň o zimním slunovratu. Pak jsem si ale řekla, že jí zveřejním až 21. prosince. Narychlo jsem tedy složila jinou. Nebyl to problém. Vlastně není nic jednoduššího, než složit báseň, pokud má člověk inspiraci.
Za sněžným králem
Kráčela
cestou zasněženou,
kráčela
krajinou snů.
Vyšla
za písní nekonečnou
za
svitem hvězdy ze stínu.
Na
zimní horu sněžného krále
do
země třpytu, vloček, ledu.
Brodí
se sněhem a bloudí stále
On
na ni čeká tam někde v hradu.
Tolikrát
chtěl vyjít jí naproti.
Otevřít
dveře, pustit jí dál.
jenže
ho drží mrazivé prokletí
za
hříchy staré, jak hradba skal
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář