Tuto báseň jsem napsala tak tři dny po tom, co jsem dopsala příběh o Violett. Musela jsem přece nějak využít toho vánočního naladění. Takovou dobu mi trvalo se do něj dostat a teď bych to měla nějak promarnit? Ne, to jsem přece nemohla dopustit. A víte, jakou dá práci si vánoční náladu udržet, když bylo počasí jako v říjnu? Ale nezdržujme. Moc často se mi nestává, že by mě dojala má vlastní poezie. Přesto se tak stalo. Hlavně ta poslední sloka.
A víte, že jsem tento měsíc poprvé ocenila, že taky na blogspotu jde článek přiřadit do dvou rubrik? Takhle lidé najdou vše nejen pod štítkem !Adventní kalendář 2020, ale i básně pod štítkem básně,, či kresby pod štítkem kresby. Beru to jako výhodu. Obešla bych se klidně bez toho, ale takhle je to taky fajn. :-)
Sněhové vločka
Sněhová vločka padá k zemi,
A až sem dopadne, bude tu s námi
pro radost všech. Není tu náhodou.
Sněhová vločka padá k zemi
z krajiny, co je za mlhou.
Každá je jiná, tak jako my,
co vločky drtíme pod nohou.
Sluneční paprsky hladí zemi.
Hladí i vločku sněhovou.
Byla tady, teď tu není.
A tohle také není náhodou.
Pěkné a decentní :-) Těžko by se mi psalo něco vánočního/zimního v jiném období. K článkům kolikrát přiřadím dva i tři štítky :-)
OdpovědětVymazatDěkuji.
OdpovědětVymazatMoc pěkné
OdpovědětVymazat