Vím, Mikuláš s čerty obvykle chodí 5. prosince. Jenže nápad, že bych měla vytvořit něco s mikulášskou tématikou, mi přišel až před pár dny. A na 5. 12. mi vychází povídka. A na honem vymyslet nějaký kloudný příběh, dá fušku. Je to pak nedokonalé, jak sloh do školy. A tak jsem se pustila do básně. Ta je rychlejší.
Nicméně když jsem psala tohle, asi
jsem musela mít výjimečně dobré rozpoložení. Já jsem normálně vytvořila veselou
báseň. To se prostě stává málokdy. Většinou píšu básně o marnosti a o utrpení,
někdy i o nějakém rádoby duchovním tématu. Ale že by se mi někdy povedlo něco
lehkého a bezstarostného? Kde se to ve mně vzalo? Je ale fakt, že to nejspíš
němá valnou uměleckou hodnotu. No co...
Rok se s rokem sešel,
přicházejí zas.
Čert, Mikuláš, anděl,
chtějí vidět nás.
Zdali pak jsme byli hodní,
budou se nás ptát.
V košíku jsou dárky k mání.
Pro nás také snad.
Brambory nám nedají.
Šetří si je pro sebe.
A uhlí už nemají.
Copak čeká na tebe?
Pár oříšků, datle, fíky.
Mikulášek z čokolády.
A nakonec mandarinky,
které máme všichni rádi.
přicházejí zas.
Čert, Mikuláš, anděl,
chtějí vidět nás.
budou se nás ptát.
V košíku jsou dárky k mání.
Pro nás také snad.
Šetří si je pro sebe.
A uhlí už nemají.
Copak čeká na tebe?
Mikulášek z čokolády.
A nakonec mandarinky,
které máme všichni rádi.
Datle bych si dal, ale jen od tebe!
OdpovědětVymazat