20 pozitivních událostí roku 2020

Dobrý den, vážení čtenáři. U Káji na blogu jsem asi před měsícem našla článek, ve kterém si sepsala seznam 20 krásných věcí, které se jí staly za rok 2020. A já to viděla jako příležitost, jak i o svém životě přemýšlet trochu pozitivněji.
Neměli jsme lehký rok. O to větší mi dalo práci nějaké dobré události najít. Ale zvládla jsem to. I když je pravda, že jsem se musela občas poradit se svými blízkými, co mám do svého seznamu přidat. Vůbec nejsem zvyklá myslet pozitivně. A nikdy jsem to ani nepotřebovala, když už jsme u toho. 

Ale byla by z toho hezká tradice. Tak si tedy společně přejme, aby lidé v příštím roce snáze nacházeli pozitiva kolem sebe.

1) Poprvé v životě jsem si pořídila diář a zjistila jsem, jak moc je jeho používání výhodné.

Mám teď takový přehled o svých činnostech. A nejen to. Když si tam totiž něco napíšu, automaticky to beru jako závazek a dříve nebo později to splním. Částečně jsem tedy porazila prokrastinaci. Nelituju tedy koupě. A už mám sehnaný diář na rok 2021.

2) Díky koronaviru máme v práci méně práce a tak jsme po celý rok nemuseli dělat tolik přesčasy.
Přesčasy mi prostě vadí. A myslím, že ani fakt, že občas zůstanu v práci déle, není tak hrozný, jako můj psychický odpor. Takže co se týče existence koronaviru, neřeknu proti němu už ani křivého slova.

3) Zjistila jsem, že roušky jsou pro mě v práci velice užitečné. Člověk se ani tolik nenadýchá prachu, který tam máme.
Kvůli tomu prachu já mám paniku, že ve třiceti dostanu rakovinu plic a umřu. Ale s rouškou se cítím daleko bezpečněji. Že mě to nenapadlo dřív?

4) Nikdo z mé rodiny nedostal koronavirus.
Tento bod není ani nutné dále rozvádět. Prostě je fajn, že vaši příbuzní jsou zdraví. Babička tedy měla akorát pásový opar, ale i z toho se zdárně dostala.

5) Přestěhovala jsem svůj blog z blog.cz na blogger.com.
A to ještě měsíc před tím, než jsem se dozvěděla, že blog.cz bude končit a tak jsem měla náskok oproti ostatním, kteří narychlo zkoumali, jak přestěhovat své články z jedné platformy na druhou.

6) V únoru jsem byla na muzikálu Voda (a krev) nad vodou.
Od tohohle jsem si původně mnoho neslibovala. Nikdy jsem neuznávala muzikály, které byly vytvořené z již vytvořených známých písní. Vždycky jsem měla za to, že velkolepé dílo může vzniknout jedině tak, autor nejdříve vymyslí děj a pak k němu složí písničky, ze kterých ho sestaví. Obráceně to přece nejde. Ale mamka tam chtěla jet a já jela s ní. Jednak jsem se chtěla podívat do Prahy a jednak mám celkem ráda tvorbu kapely Elán. No, zkrátka jsem doufala, že to nebude zase takový trapas.
Ale vlastně to předčilo veškeré moje očekávání. Měli to opravdu hezky udělané. Děj smutný a dramatický a zároveň s tak nádherným koncem. Takovéhle příběhy se mi vlastně líbí. Kdyby se snad někdy stalo, že vláda otevře divadla a náhodou to hráli, určitě na to jděte.

7) V létě jsem byla na kapele Škwor
Vlastně to byl můj první a poslední koncert v roce 2020. Docela jsem si ho užila. Hlavně proto, že mnoho těch písniček znám, tak si člověk chvílemi mohl i zazpívat.

8) Díky tomu, že na Klubu snílků mimo jiné vytvářím články o malířských stylech a slavných malířích, jsem se dozvěděla mnoho nových věcí.
Mozek člověka a vůbec každého tvora je šťastný, když se může dozvědět nějakou novou věc. Základní škola totiž zanedbala předávání vědomostí o výtvarném umění. Ale stejně by mě to tenkrát nezajímalo.

9) Zažila jsem mnoho nádherných procházek v okolí svého bydliště.
Víte, že jsem ještě nezažila žádnou vyloženě hnusnou procházku? Tedy alespoň ty, na kterých jsem byla jen sama s pejskem, jsem si dost užila.

10) Objevila jsem na Facebooku hru Taonga.
Něco takového mi tam už dlouho chybělo. Je to taková ostrovní farma, kde má člověk záhonky, slepičky, kravičky, ovocné stromy, nějaké ty užitkové budovy. A vaším úkolem se to opečovávat. Myslela jsem, že už to dávno vymizelo. A ono ne. Hurá.

11) Objevila jsem několik nových youtuberů, které můžu sledovat.
Například Kovyho. Tedy, o jeho existenci jsem věděla už léta. Moje nejmladší ségra ho sledovala. Pak, mám dojem, byl i ve Stardance. Ale to už je taky dost dlouho. Ale až teď jsem si jeho videa začala pouštět. Další takový můj oblíbenec je Lukefry. I k němu jsem se dostala až letos.

12) V televizi po letech zase dávají seriál „Hvězdná brána“.
Ten jsem milovala, když jsem byla malá. Pak ho ještě reprízovali několikrát. A letos ho dávají zase. A jsem za to ráda, že ho můžu vidět znovu. Člověk se na to dívá úplně jinýma očima. Je dokonce možné, že ho už dávají nějakou dobu, ale já si ho všimla teprve nedávno. Stává se.

13) Objevila jsem české kapely Sarkonia a Anacreon.
Víte, že ani nevím, jestli objevení těchto hudebních skupin mám datovat ještě na konci roku 2019 nebo už na začátku 2020? Možná je to spíš ta první možnost. Jenže vlastně až docela nedávno jsem začala zkoumat více jejich písniček a nezůstávala jen u jedné, jak to mám ve zvyku.

14) Začala jsem cvičit jógu.
No… cvičit. To je trochu silné slovo. Za celý rok jsem měla všehovšudy šest nebo sedm lekcí. Víc to nebude. To je ta práce na směny. To člověku prostě znemožní chodit cvičit častěji, než jednou za čtrnáct dní. Do toho se občas přidá menstruace, bolení v krku nebo dokonce letní dovolená paní cvičitelky. A pak přišel lockdown. Ani doma se józe nevěnuju. Jsem na to líná. Nicméně to byla zajímavá zkušenost, která se mi do budoucna bude určitě hodit.

15) Naučila jsem se platit platební kartou.
Samozřejmě že stále dávám přednost platbám v hotovosti. Jednak jsem staromilec a jednak mám strach z obchodní špionáže. Ale už vím, že když není zbytí, tak to i tou kartou zvládnu.

16) Nechala jsem si vystavit průkazku do knihovny u nás ve vsi
Tady je vidět, že už jsem zoufalá a nemůžu zaboha objevit žádnou další pozitivní událost, a tak píšu takové bezvýznamnosti… Takže k té průkazce. Já už jsem chodila do knihovny všude možně. Jen do té naší jsem si půjčovala tu mamky a knihovníkovi to nikdy nevadilo. Ale mamka mi jí přestala chtít půjčovat. A tak jsem si zařídila svojí. Jestli chcete znát můj názor, tak to byl úplně zbytečný akt, ale aspoň vím, kde svou průkazku mám. Tu mamky jsem furt musela někde hledat.

17) Zvládla jsem dokončit Adventní kalendář.
A z toho mám radost opravdu velkou. Já jsem tak dobrá. Dokončování věcí byla vždycky moje slabší stránka. O to více jásám, když se mi něco konečně podařilo.

18) Pořídila jsem si nové brýle.
Což je fajn. Už nemusím trnout strachy, že když se mi jedny rozbijí, tak nebudu vidět. Vždycky budu mít po nějakých sáhnout, až mi bude nejhůř.

19) V roce 2020 více pršelo a to se odrazilo na naší úrodě cibule.
No jo, zahrádka prostě potřebuje vodu. To mi žádný nevymluví.

20) Teď na Silvestra mi i vyhovuje ten zákaz vycházení a zavřená hospoda.
Teď se možná trochu budete divit, ale je to fakt. My totiž máme hospodu tak dvacet kroků od baráku. A když je Silvestr, tak vždycky všichni ti ožralci vylezou ven a odpalují nám petardy skoro pod okny. To je vám takového kraválu. Ale letos? To je přímo balzám. Přímo božský klid. Pravda, z povzdálí se něco ozývá, ale je to jinde. Každý si to odpálí před svým vlastním prahem. A také jsem ráda, že sousedi nalevo, napravo i naproti nám jsou slušní a jsou potichu.