Květy pod letním nebem

Dobrý den, drazí čtenáři. Je nejvyšší čas konečně zveřejnit všechny fotky z roku 2020, že ano? Snažím se o to od jara, ale pořád se to nedaří. Zejména proto, že neustále přibývaly nové. Tak to musím nějak urychlit. Třeba tím, že dám fotky ze dvou procházek do jednoho článku. A dneska by to zrovna šlo, protože ty čtyři ze 14. června jsou dost podobné těm třem z 21 června. Nevím ani v jednom dni jich nebylo mnoho, takže se ani nemusím bát, že by článek byl příliš dlouhý. 

Jenom jsem dlouho nevěděla, jaký vymyslet název článku. Zejména je to tím, že fotky byly vyfoceny již tak dávno, takže se mi nevybaví všechny okolnosti. A také se mi na nich nestal žádný velký zážitek. Dumala jsem nad tím dva dny a nakonec jsem zvolila to, co jsem zvolila. 

Takže začneme tedy tím 14. červnem. Na první fotce můžete vidět můj oblíbený keř. Před lety jsem ho identifikovala jako nepravý jasmín, neboli pustoryl. Ve skutečnosti to s pravým jasmínem nemá nic společného Ani příbuzní si nejsou. Jenom ta omamná vůně. Poprvé jsem si tohoto keře všimla v červnu 2018. Předtím ne, ačkoliv už tam musel růst celé věky. Asi jsem holt tudy procházela vždy, když to nekvetlo a tak jsem to pokládala za obyčejné roští. 
Od té doby se pokaždé těším, až vykvete abych si k němu mohla přivonět. Ale vždy jsem to nějak promeškala. Až v roce 2020 se mi poštěstilo. Takže si musím do diáře napsat, že pustoryl vykvétá v červnu.

A nějaký odporný slizoun mi tam zase hodil odpadek.

A toto je mák setý. Nádherný, že? Kdo ví, jak se dostal až sem, tak daleko od všech zahrádek a polí. Možná loni někdo nevěděl, co s makovicemi, a tak je zahodil, kde ho napadlo. Nebo chtěl obohatit něčím hezký. Nevyrábí u nás nikdo opium, že ne? 

A z tohohle úlovku jsem se ten den zaradovala nejvíc. objevila jsem buk. U nás moc nejsou. Věděla jsem jen o jednom a tenhle je druhý. (A možná že jich bude ještě víc.) Mám ráda buky. Myslím, že si vyčíhám, až budou příští rok na podzim bukvice a někam je zasázím. Snad někde najdu nějaké volné místo, kam nikdo nechodí. 

A tohle je neidentifikovatelná halda. Nevím, odkud se tam vzala. Vím jen, že už je tam léta a nedávno začala pěkně zarůstat zelení. Bylo by to vhodné místo pro moje buky? Asi ne, co?

A tohle už je 21. červen. Nevíte někdo, proč jsem vyfotila tuhle nudnou fotku? Nic na ní není... Počkat, já už vím. Já jsem asi chtěla zdokumentovat, jak byla tenkrát vysoká tráva. Byl to docela deštivý rok, tak se docela vytáhla... Ale stejně se mi to nějak nezdá. Že bych někdy uvažovala takhle? Nebo jestli se mi líbily ty mraky?

Nikdy jsem nevěděla, jak se jmenuje tamhle rostlina. Ale mám jí docela ráda. Roste na různých místech a vždy si ji ráda vyfotím.

A tady je zlatý hřeb. Věneček z lučního kvítí. Tedy přesněji řečeno z růžového jetele, bíleho jetele, kopretiny, chrpy a z něčeho žlutého. No snad chápete, že jsem to už do konce dne nesundala z hlavy. To je škoda, že věnečky z květin nevydrží věčně. Už za chvíli ovadne a do druhého dne se suchý a ošklivý.