Novoroční procházka

Pamatujete si, jak jsem si stěžovala, že rychleji fotím, než následně zveřejňuji fotky na blog? Myslím, že se to teď možná... MOŽNÁ... na nějakou dobu změní. Jak je teď to testování ve firmách, tak mamce vyšlo, že je pozitivní na koronavirus. Můj test, který mi dali v práci byl sice negativní, ale tak musím být doma. Takže žádné zbytečné procházky. Můžu nejdál ke kontejneru.

A teď tedy konečně k těm fotkám z 3. 1. 2021... Vlastně se o nich bude těžko psát. Z této procházky si pamatuju jen velmi málo. Snad jen to, že celý předchozí týden byl trochu mráz a zrovna tuto neměli se mi poštěstilo a byly dva stupně nad nulou. A tak krajina vypadala tak, jak vypadala.  

Třeba tahle podivná tůňka. Pamětníci si jí možná pamatují z článku zveřejněném 15. 2. 2019. Tohle je focené z druhé strany. Zvláštní jen, že jí fotím, jen když je její hladina pokrytá ledem. Jindy mě to nenapadne.

Toto je nejvetší rybník v katastru naší obce. Ono to moc nevypadá, protože je nějaký vypuštěný, nebo co. I tak mě tam ale překvapili ti bruslaři. Minulé dny sice mrzlo, ale zrovna v toto chvíli byla docela obleva.

Tohle je foceno o kousek vedle. To abyste věděli, kolik tam těch hazardérů bylo. Já bych tam nevkročila. 

Pokračovala jsem dál po cestě. Došla jsem až tamhletomu domu v dáli. Silnice sice pokračuje dál. Dokonce až do vedlejší vesnice. Ale kdo by se tam trmácel, že? Na takové túry je třeba lepší počasí. nebo aspoň rukavice. Teď už jsem byla na zpáteční cestě a v hlavě se mi zrodil nápad, že bych měla prozkoumat, jak daleko vede tato polní cesta. Vlastně jsem si jí uvědomila poprvé v životě. Avšak matně si vybavuju, že je tam nejspíš už léta. Ale i tuto trasu jsem odložila na jindy. Přese si nezabahním boty, ne? Ale ono to tam někdy uschne.