Dobrý den, vážení čtenáři. Vzpomínáte si na to, jak jsem na začátku minulého článku psala, že mamce vyšlo, že je pozitivní na koronavirus? Tak hned druhý den jsem se rozstonala. Respektive v neděli mi bolela hlava a měla jsem horečku. V pondělí už ne. To se mi akorát spustila rýma a bolelo mě v krku. Nic, co by se nedalo přechodit, že jo. Každopádně to, že jsem mohla být doma, jsem docela ocenila. Dnes už se zdá, že mi je dobře. Takže až mi skončí karanténa, budu muset zase do té otravné práce. Ale nemějme dnes černé myšlenky. Pojďme raději zavzpomínat na to, jak to bylo 17. ledna venku nádherné.
Ani nevíte, jak jsem se těšila, až bude sníh. Jak jsem druhým záviděla jejich fotky se sněhem, zatímco já neměla žádné. Řeknu vám, že je to hrozný pocit. O tom víc jsem měla chuť juchat, když se mi konečně takhle poštěstilo. Vždyť jaro po zimě bez sněhu je skoro stejné, jako ráno po probdělé noci. Ale vždyť to sami musíte znát.
A ta mlžná panoramata v dálavách. Vždycky jsem byla hrdá na to, že naše vesnice je na kopci. Někde v údolí bych se asi cítila velmi nepříjemně. Roviny ještě jdou, údolí by mě však štvalo. Ale jak říkám. Zdržme se negativních myšlenek a neuvažujme o prohlubních.
Ale když už jsme u těch prohlubní, podívejte se, jak vypadá naše bývalé zarostlé koupaliště v zimě. Zajímalo by mě, co si o tomhle místě budou myslet archeologové za tisíc let...
Přesně tady na tom místě jsem loni v létě fotila řepku. Copak tam asi zasadí letos?
A tenhle kříž už jsem taky fotila snad stokrát. Třeba za plného slunce nebo za deště. Ale v období sněhu ještě ne.
Tak doufám, že budeš brzy jako řípa! :) Ono je to teď hodně nevyzpytatelné s tím zdravím. Přítel jednoho dne v neděli prostě padl, bylo mu strašně zle, nemohl vůbec nic, teplota, nevolnost, malátnost... ale druhý den byl v pohodě. Udělali jsme antigenní test, vyšel negativně, ale to nemusí nic znamenat. Dost nás překvapilo, že takovýhle stav ještě zažila babička a teta, všichni nezávisle na sobě...
OdpovědětVymazatZasněžené fotky jsou krásné. I já jsem letos měla ze sněhu překvapivě radost. I když musím se přiznat, že teď už se zase těším na jaro/léto,. :)
Vlasta
Tyhle předjarní virózy jsou docela běžné. To je každý rok.
VymazatJinak i já už se těším, až bude jaro a léto. Letos jsem si toho sněhu užila celkem dost.
VymazatAch jo, mně už se ten sníh nějak okoukal... :D
OdpovědětVymazatSníh máme jen tři neděle v roce. Není možné, aby byl okoukaný. :-D
VymazatRoviny jsou podivné, v rovině se oko uvyklé kopcům nemá o co zachytit. Vždycky se mi ulevilo, když se cestou od Hradce Králové, který je na placce, kam až oko dohlédne, krajina začala vlnit, jak jsem na to zvyklá :)
OdpovědětVymazatAno, tak nějak to bude. Já jsem prostě také zvyklá na to, že se krajina v mém okolí vlní. I já se vlastně cítím malinko nesvá, když jsem někde, kde je to placaté. Ale pořád jsou ještě dobré. O něco horší je, když se člověk ocitne v lokalitě, kde jsou nějaké vysoké hory. Člověk se mezi nimi cítí stísněně, i když jsou většinou nádherné.
VymazatZasněžené fotky jsou fajn :-) Člověk si aspoň připomene, že ten sníh opravdu byl :-)
OdpovědětVymazatMoje řeč. :-)
VymazatDokonalé
OdpovědětVymazat