Po dlouhé době venku

Dobrý den, milí čtenáři. Minulé fotky byly z 14. března. Tyhle jsou však z 25. dubna. Kdybyste se ptali na to, proč mám mezi nimi takový dlouhý rozestup, tak to bylo to období, kdy jsme u nás doma měli ten koronavirus. Jediné období v našem životě, kdy se u nás jedly hlavně čili papričky, protože ztráta chuti byla u některých členů domácnosti tak markantní, že jedině ty jsme alespoň malinko cítili. Jediné období, kdy člověk mohl sníst celý stroužek česneku. Jen tak bez ničeho. Jinak mi všechno chutnalo jako dříví. Ještě, že se to po pár dnech umoudřilo, jinak bych asi umřela hlady. 

A teď k těm fotkám. Na této procházce jsem jich vyfotila vícero. Trochu kloudná byla však jenom tahle. Původně jsem vám chtěla  ukázat, jak tenkrát krásně kvetly trnky. Smutné je, že to vůbec vidět. Slunce ale činí i tak ty klacky zajímavějšími.

A protože jsem si už tenkrát uvědomovala, že ty fotografie stojí za starou bačkoru a že jsou prakticky nezveřejnitelné, tak jsem šla na zahrádku a snažila se zachytit flóru, co se tam momentálně vyskytovala. 

Jako první se můžete podívat na tyto fialky. Vím. Je to divoce rostoucí druh. Přesto pohled na ně mi dělá velkou radost. A to navzdory tomu, že se nějak nastěhovaly do záhonku s krokusy. Vyfotila jsem vlastně i ty, ale neb\lo na nich nic k vidění. Krokusy už totiž odkvetly. 

A tady můžete spatřit narcisky, které teprve začaly kvést a pak kytku, jejíž název neznám, ale říkám jí oranžové květy na tyčce. Kdybyste někdo znal odbornější pojmenování, sem s ním. :-)