Květnové mámení

Drazí čtenáři. Dovolte, abych vám představila fotky z 9. května. A to, že jich je tentokrát devět nebyl záměr. Asi zrovna ten den byly dobré konstelace. Proto je jich tak hodně. A proto se nesmíme zdržovat zbytečným vykecáváním.

Jestli si ještě pamatujete na sérii "Ostrov ticha, Ostrov bouří a Ostrov perutí", tak na této fotce je vyfocen Ostrov bouří. A jak můžete vidět, něco na něm od minule přibylo. Asi čtyři, nebo pět maličkých stromků. A to je myslím dobře. Uprostřed polí by vždy mělo být kousek divočiny, aby se srnky měly kam schovat před kombajnem. 

Na téhle fotce zase je náš největší rybník. Patrně focený právě z Ostrova bouří. Asi. Vůbec si nejsem jistá.

Tady jsme ale určitě na Ostrově ticha. Zase jsem byla moc kreativní a postavila z kamene jakýsi útvar. To že to trochu vypadá, jako písmeno R, jsem si všimla až při zpětném prohlížení fotek. Jinak vidíte takové ty šutry v pozadí?  To byla kdysi krásná stavba. Můžete se podívat sem. Měřilo to asi půl metru a trochu to připomínalo včelí úl nebo vosí hnízdo. Každopádně od jeho vzniku jsem na to nehrábla a čas, gravitace a povětrnostní vlivy udělaly své. Před pár dny jsem tam byla zase. Chtěla jsem to po třech letech zase rozebrat. Jenže když jsem hnula s jedním kamenem, začaly z toho vylétávat vosy. Ony si v mém kamenném úlu udělaly hnízdo, ty mrchy. Samozřejmě že jsem na nic nečekala a zdrhla, než si uvědomily, co se jim děje. Naštěstí mě nepronásledovaly. Každopádně mám utrum. Příroda má velký smysl pro humor. A já to těm vosám přeju. Prostě je tam nechám. (Už jsem je skoro i adoptovala.) K rozebírání jejich hnízda mě nedonutíte, ani kdybyste mi drželi pistoli u hlavy. Oni stejně prý všechny na zimu umírají a přežije jen oplodněná královna. Teprve pak bude bezpečně provádět průzkum. 

A tady už jsme u Strašidelných mělčin za větrolamem.

Vlastně už delší dobu jsem čekala, až tu pokvetou blatouchy a já je budu moci vyfotit. 

A letos jich je požehnaně. Ono letos bylo hodně vlhko a to tyhle rostliny mají rády. 

Překvapilo mě, že i sem někdo zasadil jakési miniaturní stromky. Jsou ale opět vidět jen tyčky, které jin tvoří oporu. To mi připomíná, že se tak musím podívat, co jsou zač. Teď už určitě budou mít listí, tak to poznám. 

A tohle už je Zavětrolamový rybník. Právě ode mě dostal nové jméno. Vždycky vypadal magicky.

A co teprve tento domeček... nebo spíš kůlnička... baby Jagy. Poprvé jste jí mohli vidět tady v tom článku. Tenkrát vypadala hrozivě. V záplavě zeleně však je mnohem přívětivější. Jak pak by ale vypadala v létě?