Prazvláštní oblaka

14. března už zase nebyl vůbec žádný sníh a já věděla, že už mi vlastně ani nechybí. Pravda, kousek ho ještě zbylo. Taková malá kopička pod stromem. Nic víc, ani míň. Cesty se zdály být čisté bez marastu a bláta. Tedy soudě podle toho, že jsem se zaměřovala spíš na oblohu,  než ta to, co mám pod nohama.  

A že na tom nebi bylo na co se koukat. Třeba tyto mraky. Myslím ty tmavě šedé, ne ten rozplizlý, rozpadlý světlý obláček. Sice si tím nejsem jistá, ale myslím tyto jsou jedny z těch, co maskují ty létající talíře. Mám dojem, že jeden UFO mrak jsem jsem už fotila. Tady jsou ty mraky ovšem tak trochu nepravidelné, takže nevím. 

Tady jsem fotila slunce. Myslím, že jsem ten den našla nové epické místo, které na určitých světelných podmínek vypadá magicky.

A tady jsem při cestě zpátky vyfotila to samé místo, které je na první fotce. Mraky se tam mezitím poněkud namnožily. 

U čeho jsem si ale na 100% jistá, že je to UFO mrak, je tohle. Je to focené 11. dubna z našeho okna kuchyně. A jak se na té fotce nádherně vyjímá komín od hospody. Od té doby, co ho vyvložkovali, tak vypadá reprezentativně.