Mír kvetoucích rostlin

Dobrý den, vážení čtenáři. Dneska zveřejním trochu netradiční sérii fotek. Nebude to jen takový ten obvyklý záznam z procházky. Uvidíte mimo jiné i pokojové rostliny a květiny ze zahrádky. Spojila jsem to všechno do hromady.

Toto jsem vyfotila 22. května. Kromě vánočních kaktusů v pozadí je tam i veliký květ jiného druhu kaktusu. Lituju, že jsem tenkrát tu rostlinu nevyfotila i jako celek. Ale tenkrát mě to nenapadlo. Mě opravdu zaujaly jen ty úchvatné květy. Snad se mi poštěstí v příštím roce. Díky záznamu už i vím, ve kterém období to mám přibližně očekávat. Doufám jen, že na to nezapomenu. 

Toto je vyfocené 24. května ve vedlejším městysu.... městyse... podle jakého vzoru se může skloňovat tak hloupé slovo? Budu tomu raději říkat obec... No a v té vedlejší obci jsem zrovna čekala na autobus domů. Zaujaly mě tam takové růžově kvetoucí stromky. Respektive zaujaly mě už před delší dobou, ale tentokrát jsem měla možnost si jeden z nich vyfotit. Vypadá to, jako takový kaštan, který je vyšlechtěný tak, aby kvetl růžově, a ne bíle. Vlastně ani nevím, jestli na takovém stromu mohou růst kaštany. Měla bych se tam jít někdy podívat. Teď už by to mohlo být patrné.

A stejně ta fotka vypadá divně. Ten chodník a to auto, co se schovává za stromem působí, jako pěst na oko.

A teď konečně přijdou na řadu fotky z procházky z 13. června. Ten den bylo krásně teplo. Sluníčko svítilo. Takové počasí je nejlepší. Ani úděsné vedro a ani moc velká zima. Zkrátka akorát. Letošní léto mi vlastně vyhovuje.

Jako první jsem vyfotila vlčí mák. Ten fotím ráda. Budí ve mě takový pocit křehkosti a pomíjivosti. Utrhnete ho a do půl hodiny mu opadají všechny okvětní plátky. Proto ho vždy nechávám tak, kde je. 

Co jen říct k tomuhle? Prostě zase jeden mrtvý strom. Divím se, že všude se kácejí živé a zdravé stromy a tohohle uschlého chudáka tam nechají. Přitom ho klidně už můžou podříznout. Už se to nebude počítat, jako vražda. Ale nechci být rejpavá. Prostě si vychutnejte ten kontrast života a smrti, protože obojí patří k naši existenci.

A tady máme chrpy. Jsou také moje oblíbené. Nejspíš je to tím, že hodné rostlin je žlutých, červených, fialových nebo bílých. Ale takhle modré květy má se vidí jen ojediněle. To proto mě vždy nadchnou všechny ty chrpy, rozrazily, modřence a jin podobné.

Bez také fotím každý rok. Je totiž také docela hezký, ne?

Zde zase můžete vidět UFO mrak. Už dlouho jsem žádný takový neviděla. 

Samozřejmě nesmí chybět ani fotka květů šípkového keře. Bez toho to prostě nejde. 

Když jsem se vrátila z procházky, mela jsem dojem, že mám těch fotek asi málo. To znamená, že jsem musela zvěčnit ještě něco.Tohle je kosatec, který kouká ven na ulici skrz plot. Nic jiného mu prostě nezbývá, jinak by byl utiskován černým rybízem. Apropos, není rasistické říkat o rybízu, že je černý? Zapeklitá otázka.

A toto je chrpa na naší zahrádce. Je to jiný druh, než na fotce výše. Tohle je chrpa horská. Roste hodně v Alpách. Řídce na některých místech na Šumavě. U nás v ČR je chráněným druhem. Mnoho lidí jí ale pěstuje na zahradách, jako okrasnou květinu, takže to s ní zase tak špatné asi nebude. 

A konečně  poslední fotka.  Nějak mě to dneska zmohlo. :-)  Letos jsem si všimla, že nám asi po pěti letech opět začala kvést bílá orchidej. Tedy správně řečeno... orchidea, ať nenaštvu profesionální češtináře. 23. června jsem se jí rozhodla vyfotit. To se přece nestává každý den, že jo. A stejně je ta píseň od Evy a Vaška nudná.