Pes ve snech

Dobrý den, vážení čtenáři. Dnes bych ráda opět zveřejnila něco z mých podivných snů, co se mi v noci zdály. A dneska nebude jeden, ale hned dva. Mám totiž pocit, že ačkoliv se mi každý z nich zdál v jiný den, nějakým způsobem spolu jistě souvisí. 

V cizím domě

Toto se mi zdálo asi 30. září. V to snu jsme se s mamkou vždycky vloupaly do jednoho velmi zchátralého domu. No, vloupaly... to je trochu silné slovo. Dveře tam vůbec nešly zavřít. Až tak drhly o futra. Obojí také bylo velmi zpuchřelé. A takových dveří, kterým se tam dalo dostat, tam bylo snad pět. A některé neměly ani zámek, ani kliku.
No zkrátka jsme tam vždycky vlezly a chvíli jsme se tam jen tak procházely a prozkoumávaly jednotlivé místnosti. Jindy jsme zase usedly na jakousi hrbolatou pohovku, co snad pamatovala ještě druhou světovou válku a pustili si televizi, která tam jediná vypadala trochu nově. Čas od času jsme se zase probíraly nějakým harampádím a někdy jsme si odsud odnesly pánev, jindy zednickou lžíci. Prostě co se nám hodilo. Někdy tam byly i ségry. 
A jak to byl starý kamenný barák, tak tam byla vždycky velká zima. Zvlášť, když venku byl pozdní podzim a opravdu ani jedny dveře nešly dovřít. Mám dokonce i dojem, že místy byla i vymlácená okna. Proste stará opuštěná ruina.
Jednoho dne tam ale přišel majitel toho domu. A co mě už v tom snu nejvíc udivilo, bylo, že se vůbec nezlobil, že jsme mu vnikly do jeho nemovitosti. Naopak nás přivítal a řekl něco ve smyslu. "Jen tu klidně buďte. Mě to nevadí. Já vám zatím zatopím v plotně."
A tím majitelem ale přišel takový malý bílý pejsek. Do batohu by se vešel, kdyby na to přišlo. A ten pejsek stál venku na zápraží a vrčel na nás. Ten chlap zatím zatápěl a ničeho si nevšiml a my se toho pejska bály. Protože takoví ratlíci bývají nejzákeřnější, že jo. 
Zabouchly jsme před ním dveře a pro jistotu jsme je ještě zabarikádovaly nějakým kusem nábytku. To samé jsme udělaly i se zbývajícími dveřmi. A stejně se z nějakého nevysvětlitelného důvodu objevil vevnitř. 
Nakonec jsme asi vylezly o oknem a odešly pryč.

Dostali jsme nového psa

Tenhle sen se mi zdál 6. října. V něm jsme buď dostali od někoho nového psa. Nebo nám ho dal jen někdo jenom na hlídání. Nejsem si jistá. Jen mi řekli, že je to nějaký dobrman a tudíž jsem vůči němu zaujala nedůvěřivý, ba až nenávistný postoj, aniž bych ho kdy spatřila. Věnovala jsem se zkrátka jen našemu Ňufíkovi a toho druhého jsme tak nějak ignorovali. Dokonce mu někdo dokonce nasadil náhubek a nechal ho zamčeného v kuchyni a té jsme se vyhýbali obloukem. Až takový jsme z něj měli strach. Přece byl cizí. Navíc dobrman je velké bojové plemeno, že jo. Asi jenom taťka tam občas chodil, aby mu dal jíst. Jinak se tam nikdo neodvážil. 
Pak, když tam chudák kňučel a smutně vyl, tak jsme k němu pustili Ňufa, aby tam nebyl tak sám. 
O nějakou dobu později jsem se rozhodla, že Ňufa vezmu na procházku.Trochu jsem pootevřela dveře od kuchyně a zavolala  jsem na něj. Přiběhl on, ale i ten druhý. Před ním se mi ale podařilo včas zavřít. 
Ňufovi jsem pak řekla, že se jde na procházku. Ten, jako vždy začal jásat. Pak utíkal po schodech dolů, a počkal, než si přijdu obout boty. Jenže pak jsem slyšela, jak ten druhý pes škrábe packou na dveře a žalostně naříká. Dokud tam měl Ňufíka, tak byl v pohodě, ale nyní byl zase osamělý. 
V tu chvíli se mi ho zželelo. Vždyť takhle se přece nechová zuřivé a agresivní zvíře. V hlavě se mi poprvé objevila myšlenka, že ho vezmu na procházku také. Jen jsem nevěděla jak. Máme přece jen jedno vodítko. Vymyslela jsem, že s nim půjdu příště. Přece jen jsem ho také pustila na chodbu, že si ho zkusím pohladit.
Jaké bylo moje překvapení, že přestože je to opravdu dobrman, tak to zároveň bylo sotva odrostlé a hravé štěně.
A už to byl můj největší mazlík, kterého jsem drbala za ušima a na krku a pes měl radost, že se mu konečně někdo věnuje. Málem mi i vhrkly slzy do očí, jak jsme mu chudákovi vlastně ukřivdili. 
Pak jsem se asi vzbudila.

***

A to bych nebyla já, Abych toto všechno nějak nepokoušela vyložit. Dlouhou dobu jsem přemýšlela, jak tyto sny pojmout. A napadlo mě následovné.

Ono se prý občas stává, že některý člověk nebo zvíře ve snu znázorňuje nějakou povahovou vlastnost snícího. Takže když se například někomu zdá o abnormálně cholerickém kolegovi z práce, čistě teoreticky by nás to i mohlo upozorňovat na náš vlastní hněvivý charakter, o kterém dost možná ani nevíme. Ale je to případ od případu. A člověk stejně vycítí, jde-li při zkoumání svých snů správným směrem, či nikoliv.

Když se chytneme téhle linie, tak co přesně ve mně je podobné psovi, před kterými jsou zavírány dveře? A jsou zavírány právem či neprávem? Jedno je jisté. Ty dveře si zavírám sama a snažím se izolovat jak od své útočné složky své osobnosti, tak i od té veselé a hravé. A možná to ani není nutné. Přinejmenším v tom druhém případě. Ale co se týče psa v prvním snu, také to není zřejmě dlouhodobé řešení. A tohle hlavní náplní snů? Před tím mě chtěly varovat?

A co ty další věci? Například první sen. Ten zchátralý dům. Někde sem četla, že sklep domu znamená podvědomí, přízemí znázorňuje vědomí a horní patra nadvědomí. 

Sklep té ruiny jsem neviděla a horní patro tam nebylo. Ať tak, či tak, opravdu je moje vědomí tak zchátralé? Nebo mi ho sen ukazuje ještě zchátralejší, než ve skutečnosti je, abych si uvědomila, že vlastně tak zchátralé není? A nejhorší opravdu byly ty dveře. Bylo jich tam mnoho a všechny k ničemu. Do takového domu prší, sněží, létá tam podzimní listí, prach a všelijaký bordel, leze tam kdejaké havěť. A teď jak to řešit, že jo? Já vlastně i jsem velice křehká a velmi se mnou zamávají nepříjemnosti všeho druhu. Nemám odolnost, jako někteří lidé, kterým, když se řekne něco nepříjemného, tak jen pokrčí rameny a jdou dál. Dveře jejich vnitřního domu jsou zřejmě v pořádku. Mě rozruší všechno. Na mě někdy stačí promluvit určitým tónem a jsem na pokraji zhroucení. Je třeba na tom nějak zapracovat. Možná ten dům znázorňuje mou psychiku, jako takovou...?

Na téhle teorii ale mnoho věcí nesedí. Ani ne to, že ten barák je cizí, ale to, jakou úlohu tam hraje ten chlap, který ve své nemovitosti objeví cizí lidi a jemu to vůbec nevadí. Ještě jim zatopí, aby jim nebyla zima. To je pro mě úplná záhada. Leda snad, že by snad měl znázorňovat mou vnitřní mužskou část osobnosti. A mamka a sestry pak tu ženskou. V tomhle případě je dobré, že tam s nikým neproběhl žádný konflikt. Jen s tím psem. Ale také to asi není banalita.

***

Proto je také dobře, že ten druhý sen dopadl mnohem veseleji. Pravda, žádný výklad mě k němu nenapadá, ale mám z něj takový lepší pocit. Tedy aspoň z jeho konce. Jak se říká: "Konec dobrý, všechno dobré." A to navzdory tomu, že děj jako takový byl dost otřesný. Ráda bych k němu řekla víc, ale jako by nebylo co. Jako by v prvním snu člověk nezvládl nějakou lekci a v tom druhém už ano. 

Druhý sen se vlastně nesl ve znamení velkých předsudků. A všechno se točilo opravdu jen okolo toho psa...

Mám vlastně takovou teorii. Já jsem totiž nedávno objevila vizi, jak bych dál mohla se svým životem dál naložit. Je to něco, na co bych před časem nedokázala ani pomyslet. A měla jsem z toho podobné obavy, jako z toho psa v tom snu. Ale jednoho dne přišel ten nápad a docela mě to rozradostnilo a jaksi osvobodilo. A pár dní na to se mi zdálo toto... Aha. Tak je to jasné. To, co se mi zdálo, je pouze předělávka toho, co zažívám. 

To by ale ovšem znamenalo, že první a druhý sen nakonec spolu nemají nic společného. Než jsem začala psát tento článek, tak jsem myslela, opak. No co...