Toto je osmnáctý příspěvek do letošního Adventního kalendáře. Tentokrát jsem vážně měla strach, že mě dnes nenapadnou žádné verše. Pocítila jsem totiž akutní odpor k opětovnému opěvování krás zimy, jako ve svých předchozích básních. Zjistila jsem, že se snažím být moc pozitivní. A to skoro až na sílu. To sice nějakou dobu funguje, ale jednou si člověk prostě musí přiznat, že už to stačilo. Vždyť už jsem z toho v podstatě znechucená.
Tehdy jsem si uvědomila, že je to třeba vzít za jiný konec. Že je třeba trochu pustit ke slovu i mé gothické já, které skomírá pod nánosem prachu všedního žití. Proto jsem si na youtube opět po roce vyhledala kapelu XIII. století a zkoumala, která píseň by mě nejlépe inspirovala. Ukázalo se, že je pro tentokrát nejlepší tato píseň. On ten gothic rock má totiž úplně jiné vibrace, než heavy metal nebo folk metal, tak proč toho nevyužít.
A skutečně. během krátké chvíle se mi ze sebe (nebo z vesmíru) podařilo vyloudit báseň. Po jejím napsání se pro jednou cítím velice osvěžená. To už jsem dlouho nezažila.
Moc hezká báseň, povedla se a hudba je skvělá!! :-)
OdpovědětVymazat