Tak, a je to. Dvacátý třetí příspěvek do adventního kalendáře je hotový. Tentokrát jsem se pokusila o tripple drrabble. Tedy příběh přesně o 300 slovech. Co se týče námětu, je to takový experiment. Víc k tomu asi říkat nebudu. Jen vás vyzvu, jestli byste se nechtěli pokusit uhádnout, od kterého slavného díla jsem se inspirovala.
Oblékl
jsem si teplý kabát a vlněnou čepici. Už je nejvyšší čas. Měl bych si pospíšit.
Blíží se totiž půlnoc a na tento okamžik čekám celý den. Ba dokonce celý rok.
Nesmím zmeškat. Za jiných okolností by mě samozřejmě nenapadlo toulat se po
krajině v době, kdy má slušný člověk ležet ve své posteli a spát. Tohle je
ale urgentní situace. Ještě ve staré kůlně za domem po tmě nahmatám svou starou
sekyru a můžu vyrazit do ulic.
Zamířil
jsem si to přímo k malému rybníčku za vesnicí. Tam jsem se zastavil a
čekal, až hodiny na věži začnou odbíjet půlnoc. V tento den se totiž tuto
hodinu dějí zázraky. A já prostě potřebuju vyzkoušet, jestli ta věc funguje. Co
když je to pravda a já se opravdu můžu dozvědět svojí budoucnost?
Když
jsem zaslechl kostelní zvon, jal jsem se sekyrou prosekávat led. Byl velice
tenký. Proto mi stačila jedna rána a prorazil jsem díru skrz. Poté jsem poklekl
na zem a zahleděl jsem se na vodu. Neviděl v ní však nic. Možná že je moc
velká tma. Vytáhl jsem tedy mobil a posvítil si na to místo. Nezahlédl jsem
nic, než svůj odraz. A pak i odraz někoho jiného. Kde se tam vzal? Lekl jsem se
tak, až mi do toho rybníka ten mobil spadl. Polilo mě horko. Užuž jsem si
myslel, že opravdu mám nějakou vizi. Proto mi zpočátku ani nedocházelo, o kolik
kontaktů jsem přišel a kolik mě v budoucnosti čeká shánění. V tu
chvíli mě ale čísi ruka vzala za kapuci od kabátu a vytáhla mě zpět na nohy.
Možná
bych přece jen byl raději za nějaký přízrak. Stál jsem však tváří v tvář majiteli
tohoto rybníčku: „Tak to ty jsi ten darebák, co mi tu krade ryby?“ Ztuhnul jsem.
Některé věci prostě cizímu člověku nevysvětlíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář