Báseň o rampouších jsem chtěla složit už nějakou dobu. Nějak ale na to nebyl vhodný okamžik. Nakonec se mi ale podařilo něco sesmolit. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že toto snad ani žádná pořádná báseň není. Vždyť se to skoro vůbec nerýmuje. Avšak… existuji přece i díla s rýmy nepravidelnými. A také mají své kouzlo.
My rampouchy
Visíme tam.
Jeden
vedle druhého.
Když
slunce zasvítí,
pláčeme
celý den.
Visíme
tam
a
jde do tuhého.
Když
paprsky hřejí,
ač
delší, křehčí jsme.
Visíme
tam
ze
střech a okapů.
Jestli
mráz znovu udeří,
dlouho
tu zůstanem.
Jé, to je hezký. Tématický, zrovna jsem z balkónu sledovala, jak ráno byl sníh naprosto všude a teď, jak svítí slunce, tak to úplně taje :-)
OdpovědětVymazat