V nevlídných časech

Ta, vážení čtenáři. Jsem tu s dalším fotkami. Ten den, 20. února, foukal dost odporný vítr a po celou procházku jsem litovala, že jsem si zapomněla vzít čepici. A myslím, že mě tehdy i ofouklo, protože od té doby mě pobolívaly dutiny a v krku a ve středu 24. 2. jsem musela jít marodit, abych snad svou rýmou, která u mě propukla, nenakazila ostatní. Ten datum se ale zapíše do historie kvůli úplně jiným věcem. Ale teď se vraťme do dne, kdy byl svět ještě v pořádku... Ne, do dne, kdy byl svět o něco méně ve sračkách, než dnes. To je ten správný výraz. 

Jako první zajímavost na procházce, kterou jsem zaznamenala, byla ta ohrada, kde jeden pán chová lamy a klokany. Ty jsem fotila několikrát. Tehdy mě ale zaujaly tito ptáci. Nevím, co je to za druh. Nejspíš nějaký cizokrajný druh husy. Nepodařilo se mi ale zatím na najít, co za druh to je. A když zadáte do vyhledávače "Husa s neonovým zobákem", ten z toho internet moc moudrý není. Každopádně ta přezdívka těm ptákům už asi zůstane.

Tady ta fotka vypovídá o té melancholičnosti a ponurosti aktuálního okamžiku. Temnota vždycky měla něco do sebe.

A kdybych někdy natáčela videa na youtube, (jako že v nejbližší době asi nebudu, protože nesnáším svůj hlas a pohled na svůj ksicht), tak by přesně bylo to panorama, které bych chtěla mít za zády. I s těmi mraky. Protože bez nich by to nebylo ono.

Ale tohle je opravdu smutné. Vidíte tu zlomenou větev? Zase jedna oběť obvyklých zimních vichřic. Vím že se ztrátami se musí počítat. Jenže tohle je vrba jíva. Větve s kočičkami, chápete? A toho je vždycky škoda. Na druhou stranu tato dřevina velice dobře zmlazuje, takže nejen že to přežije, ale za chvíli tam začnou růst nové výhonky. A to se vyplatí.