Moje oblíbená místa

Zdravím, milí čtenáři. Rozhodla jsem se, že se zúčastním 21denní blogové výzvy, která byla vyhlášena ve facebookové skupině Ženy v online světě. Ta výzva spočívá  v tom, že každý den se vyhlásí nějaké téma, na které účastníci budou psát článek. Dá se říct, že nic extra složitého. 

Takže moje oblíbené místo. Či místa, chcete-li. Vlastně jich mám hned několik...

Jako první bych například zmínila svou postel. Je to prostě jedno z mála míst, kde se člověk skutečně může schovat před vřavou a chaosem dnešního světa. A peřina je jako taková bariéra mezi tím "tam venku" a mnou. Ba co víc. Když člověk usne dostane se do světa úplně jiného. Většinou jednoduššího. Do světa snů. Tam si vždycky ví se vším rady. A když ne, je pořád ještě možnost se z něj probudit. Zatímco z toho našeho není úniku. Vlastně by se dalo říct, že snový svět je daleko lepší, než jakékoliv místo v tom našem. A to i přes veškeré jeho nedostatky. Ale kdybych psala o něm, asi by se to dalo brát jako nedodržení tématu. Protože předmětem této úvahy nemají být "Oblíbená místa mimo náš svět". 

Mám ráda i svůj psací stůl. Tam klidně můžu zakotvit a vykonávat oblíbené ryze introvertní činnosti. Například četbu, kreslení, luštění křížovek a sudoku, psaní básní, tvorbu koláží a nově i vytváření jun journalu. O tom časem napíšu bližší informace. Ale ve zkratce: Je to takový sešitek nebo knížečka, která se skládá například z kombinace starých knih, novin, sešitů, papírových obalů atd.. To celé se pak různě dekoruje. A nedávno jsem dokonce dělala inventuru ve svých šuplících a zavedla v nich nový řád. Věci, co byly v prvním, jsem dala do druhého a naopak. Je to teď mnohem lepší. I oblíbená místa se musí velebit. 

Mnoho krásných míst znám i ze svých procházek. Na každé trase se najde něco, k čemu se ráda vracím. Někde to je nádherný strom, jinde mechem a lišejníkem porostlý balvan, na kterém se dá sedět. Jsou místa která miluju proto, že je tam výborný výhled do kraje. A jiná se mi zase líbí, protože jsou daleko od cesty a nikdy tam nikoho nepotkávám. Skvělé také je, když se někde nachází nějaká vodní plocha. To pak člověk může rozjímat nad tím, že někdy se v její hladině zrcadlí celé nebe a jindy jsou na ní větší či menší vlnky. Baví mě pozorovat, jak některá místa mají každý den jinou atmosféru. Kdo sleduje tento blog nějakou dobu, už přece musí vědět, že některé trasy chodím jenom proto, abych viděla nějaký zajímavě klenutý horizont. 

Když jedu do Strakonic, tak prakticky skoro nikdy nevynechám návštěvu Prioru. Úplně nejraději mám ty regály, jak jsou tam pastelky, vodovky, tempery, fixy, izolepy a lepidla. A nebo ten regál se sešity a diáři. Před časem mi kdosi řekl, že člověk by si měl sám sobě udělat radost. A tak si občas koupím nějakou drobnost. Třeba zvýrazňovače, ořezávátko nebo propisku. Jen tak, i když o ně vyloženě nouzi nemám. Kam se na papírnické věci hrabou třeba hadry nebo elektronika. Že jo? Je ale něco, na co je třeba i Prior krátký. Nedávno jsem potřebovala dekorační lepicí pásky. A tam je nemají. Musela jsem jít až do Pepca. A tam to moc ráda nemám. Minule mi tam byla dokonce zima. Neměli by to s tou klimatizací tak přehánět. 

Co se týče jiných měst. Až zase někdy v budoucnu pojedu do Písku, určitě budu muset znovu navštívit to zákoutí s lavičkou. Rozpoznala jsem tam velmi magickou a inspirující energii. Možná tam potřebuju zase na chvíli posedět a procítit zdejší atmosféru. A kdo ví? Třeba se mi tam tentokrát podaří napsat novou báseň. To město má ten potenciál. Ne jako Plzeň, kde jsou jenom tramvaje a totálně prázdné náměstí, z jehož prostředka trčí katedrála, která je tak velká, že se málem nevejde na fotku. :-) Ale o značný kus cesty dál mají vynikající indickou restauraci. 

Tak vidíte. Ať člověk navštíví jakoukoliv lokalitu, všude se dá najít něco dobrého nebo zajímavého. Zkrátka něco oblíbeného.

A co vy a vaše oblíbená místa? Co přesně určuje to, že se někam rádi vracíte?