Pod žhnoucím sluncem

Zdravím, milí čtenáři. Tentokrát mám pro vás sérii fotek ze dne kdy bylo sice jenom 26 stupňů, ale i tak člověka veškerý pobyt venku vyčerpával. Toho 14. srpna byl takový divný vzduch. Takový s prašný. těžký, ubíjející. Procházka jako taková byla fajn. Ale když jsem z ní přišla, cítila jsem se jako mátoha. A ani vlažná sprcha mi nepomohla. Musela jsem si zdřímnout. A i potom se to zlepšilo jen minimálně. Te pravda, že ty dny před tím byla nějaká menší solární bouře, tak to možná mělo nějakou dohru. Jinak si takový stav nedovedu představit.

Ale teď už k fotkám. Tento lesíček je tak fotogenický, že se k němu vracím často. Taky ho mám vyfocený už v mnoha různých verzích. Poslední z letošního ledna. Tohle je jedno z těch míst, které se zas v průběhu roku tolik nemění. 

Na druhé fotce zase můžete vidět, že už je vlastně po žních. 

Tak ráda bych tento článek nazvala "Už nám vítr ze strniště fouká", nebo něčím takovým. Jenže on se ten vzduch nehnul. 

A tohle je ten samý lesíček, jenže z druhé strany. To asi neznáte. Ale kdo ví? Možná že kdybych hlouběji zapátrala ve svých archivech, tak bych jí našla.