Historie mého blogování

Zdravím, milí čtenáři.Toto je už čtvrtý článek do blogové výzvy na FB skupině Ženy v online světě. Tentokrát to vypadá, že se po nás chce, abychom sepsali svůj životní příběh.Nebo alespoň nějaký úsek z něj. Ale takovým způsobem, aby to vyznělo poutavě. Prostě to napíšu, jak jsem zvyklá. Nebudu se zbytečně přetvařovat. 

Tento článek jsem vlastně psala tak trochu nadvakrát. Zjistila jsem, že v první verzi tam mám hlavně traumata ze základky. Pravda. Zažila jsem tam i něco dobrého, ale to horší si prostě pomatuju dodnes. Je to citlivé téma. Daleko citlivější, než třeba ta operace páteře, co jsem prodělala v devatenácti.

Takže pro dnešek tohle všechno přeskočíme a povíme si třeba o tom, kdy jsem se dostala k blogování.

Svůj první blog jsem si založila někdy v roce 2008 nebo 2009. To mi bylo, myslím, 14 nebo 15. A protože jsem byla ještě takový začátečník, nevypadalo to ještě tak, jak by mělo.  

Vlastně jsem si založila rovnou dva. A na obou jsem měla pouze tři rubriky. "Články", "Obrázky" a "Videa". V Článcích jsem měla většinou nějaké věci zkopírované z Wikipedie. V rubrice Obrázky jsem měla obrázky z internetu. Většinou nějaké noční krajiny, anděly s černými křídly, gothic obrázky. A v rubrice videa byly prostě oblíbené písně. A docela to nějakou dobu fungovalo. Také jsem na jeden z nich psala takový příběh. Bylo to o člověku, ze kterého se stal vlkodlak. Den ode dne čím dál víc ztrácel svou lidskou podstatu. Mělo by to i potenciál. Škoda, že se to nedochovalo. Při tvorbě tohoto jsem se naučila psát rychleji na klávesnici. Takže už nebylo takové utrpení dělat i své vlastní články. Nejem ty zkopírované. Oba dva blogy byly více méně o metalu, temnotě a gothic stylu. Pak jsem si založila třetí blog, který byl navlas stejný, jak ten první. A na každém z nich jsem měla jinou přezdívku. Ale oba měli totožný vzhled. Lišily se jen barvou písma. A o to větší to bylo psycho. 

Po několika měsících jsem si ale uvědomila, že tento způsob je poněkud nešťastný. Že se chci ještě jeden blog o politice a jeden o Slovanství. A tak jsem na jeden dávala své názory na politiku, které tehdy byly docela dementní, co si budeme povídat. (Viz: Je mi teprve patnáct, ale už vím, že KSČM je nejlepší strana ve vládě.) To koukáte co? :-) A na druhý články o slovanských bozích. Třetí blog byl pořád metalový. 

A někdy v lednu nebo v únoru 2010 jsem si založila čtvrtý blog. Tak jsem většinou zapisovala své zážitky a sny, co se mi v noci zdály. Také si matně vybavuju, že jsem měla jeden blog o magii, ale ten existoval jen pár týdnů Nakonec jsem někdy v květnu zrušila všechny. Dala jsem si pauzu s tím, že na to kašlu. Takhle se to přece dělat nedá. Dokud člověk jen kopíroval cizí články, tak to ještě šlo. Ale pak, když začal tvořit vlastní obsah, bylo to nezvládnutelné. 

No jo, jenže po nějakých třech měsících bez psaní (asi jsem grafoman?) jsem měla absťák. A tak jsem si opět založila blog. Dala jsem si závazek, že bude jen jeden a že na něj dám všechno, co mám ráda a co mě zajímá. Vydržel mi možná dva nebo tři roky. A pak se objevila potřeba přestěhovat se na jinou adresu. Tak jsem se prostě starého zbavila a založila další. A o několik let jsem udělala to samé. 

Vždycky jsem měla nutkání za sebou pálit mosty. Zvlášť když vždycky neprozřetelně prozradím adresu blogu někomu známému, kdo mi to potom čte. Ne že bych měla něco proti čtenářům. To ne. Ale třeba když vám na blog chodí spolužáci ze třídy, je to problém. Zvlášť když najdou nějaký letitý článek a chtějí po vás, abyste jim ho vysvětlili. A vy si třeba už vůbec nepamatujete, že už tam něco takového máte. Naštěstí kolegyně, které mi čtou tento blog, takové věci nedělají. Na druhou stranu už ale nepíšu nic o komunismu, ani o satanismu. To bude možná tím. 

Nakonec jsem se uhnízdila na teprve.blog.cz Byl to takový můj záložní blog, kde jsem si zkoušela nové designy. Ale v prosinci 2016 jsem ho začala používat více méně jako takový internetový deníček. A potom jako úložiště pro své fotky z procházek. Psaní blogu pro mě bylo vždycky životní nutností. Ať už v jakékoliv podobě.

A pak už jsem byla tak unavená z toho, že ten blog.cz funguje čím dál hůř. Když člověk chtěl uložit nějaký článek, prostě se vám prakticky nikdy neuložil. Vždycky jsem si ho před tím proto musela zkopírovat, abych o něj nepřišla. A vždycky se to povedlo uložit až na nějaký osmý pokus. To mi dost vadilo. 

Musela jsem se opět stěhovat. Tentokrát na úplně jinou platformu. Ale už jsem pálit mosty nepotřebovala. Chtěla jsem na svém novém blogu staré články. Naštěstí jsem našla dobrodince, který to díky nějakému programu uměl, aniž by člověk musel ty články přendavat ručně. A oni pak blog.cz jako takový krátce potom stejně zrušili. Oproti jiným jsem měla dvouměsíční náskok.

No a teď jsem tady.A doufám, že ještě nějakou dobu budu. Zatím nic měnit nehodlám.

A co vy? Jaké jsou vaše blogové začátky?