Dobrý den, milí čtenáři. Je tu už osmé téma do blogové výzvy vyhlášené na FB stránce Ženy v online světě. Tentokrát je téma docela jasné. Bohužel je těžké na něj něco napsat.
Když se to vezme kolem a kolem, Nejspíš nepečuju o své duševní zdraví tolik, kolik bych měla. Vždyť jsem jsem ještě nikdy nebyla ani na žádné terapii. :-) Ale teď vážně. Co tedy dělám, abych se vždycky nějak duševně zregenerovala a mohla dál fungovat na tomhle světě?
1. Medituji
K meditacím se uchyluji, když pociťuji nějaké veliké napětí. Například když se s někým nepohodnu nebo se setkám s nějakým hulvátem, který mě svým působením totálně psychicky rozloží. Nicméně tohle všechno jsou věci, které jdou přežít i bez večerní meditace. Prostě se to tak nějak ustálí samo. Tedy alespoň většinou. Jednou za čas se člověk prostě energeticky pročistit musí.
Horší jsou takové ty celosvětově události. Například, když tenkrát začal ten Covid. To jak začaly ty první omezení. Tehdy jsem na to vůbec nebyla zvyklá. Člověk by řekl, že jde fakt do tuhého, když i tak líná vláda, jako je ta naše se k něčemu rozhoupala. Vyl to velký šok a stres. To opravdu neminul jediný den, kdy jsem si alespoň na půl hodiny nezameditovala. A také jsem přestala úplně sledovat zprávy. To je pro psychické zdraví také dobré.
Čas od času mrdituuju, když v noci nemůžu usnout. Potom většinou spím dobře. Člověk se uvolní a zrelaxuje. Už se mu v hlavě tolik nehoní miliarda myšlenek, které by ho rušily. A i dostatek spánku je přece dobrý pro duševní pohodu.
2. Poslouchám hudbu
A to prosím různou. Od metalu a rocku až po folk. Dobré jsou i některé písně od Hany Zagorové. Dvě se mi líbí od Michala Davida. A ještě mnoho dalšího. Záleží na aktuálním naladění a potřebě. Každou chvíli může být pro duši povznášející něco jiného. Záleží, co zrovna v ten okamžik s vámi zarezonuje.
Ale hudbě přece věnuju celou svou rubriku. Tam si můžete zjistit, jakým způsobem na mě které oísně působí.
3. Chodím na procházky
Ve včerejším článku jsem psala, že hudba a poezie by měly povznášet duši. Co ale povznáší mojí duši vždy a za jakýchkoliv podmínek, je příroda. Daleké výhledy do krajiny. Louky plné květin. Stromy co šumí ve větru. To všechno se dá procítit. Příroda je jako hudba, poezie, próza a obraz dohromady..
A bez občasného povznesení by byla existence tak prázdná...
4. Píšu
Psaní se podobá meditaci. Člověk se nejdřív musí oprostit od všedních starostí. A pak už je na něm, kterým směrem se bude ubírat. Jestli má nějaký záměr, kterého chce docílit a nebo jestli bude postupovat spíše intuitivně a čekat, jestli se příběh, co píšete, nerozkryje sám...
Ten druhý způsob se mi osvědčil spíš u básní.
5. Kreslím
Kreslím ráda. A to nemění nic na tom, že jsem se se svým talentem zamrzla někde ve čtvrté třídě. Stejně to ale stále dál zkouším znovu a znovu. Je to opět jeden ze způsobů, kdy se dá utlumit myšlenky a jen tak jezdit tužkou po papíře. A když nevím co kreslit, tak si vybarvuju antistresové omalovánky. I to je dostačující.
A s barvami je to jako s písněmi. Taky se na každou náladu hodí jiná.
5. Čtu si
Když už mám fakt krizi, je dobré si otevřít jakoukoliv knížku a prostě se do ní začíst. Protože při čtení se dá dokonale zapomenou na celý svět. Člověk si odpočine od své vlastní situace a až přijde ten správný čas, může jí vyřešit tak, jak by předtím nedokázal. A stačil ten odpočinek.
Navíc čtení mě velmi baví, i když jsem zrovna s ten okamžik v pohodě. A člověk může žít v tolika různých světech...
Je to podobné jako s počítačovými hrami. Akorát při čtení trénujete víc představivost a při hrách postřeh. Obojí není k zahození.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář