Kouzlo kvetoucí přírody

Zdravím, milí čtenáři. Dnes pro vás mám opět nějaké fotografie. Tentokrát jsem je zaměřovala hlavně na květy. Ani nevíte, jak jsem ráda, že už vymizely takové ty temně šedé mlhavé dny. Bylo to krásné a bylo toho dost. Teď snad už konečně přichází jako. I když se zdá, že je takové na baterky. 

První fotka je z 12. května. Letos nám opět nádherně vykvetl kaštan na návsi. Já si pamatuju, že jeden rok byl taky takový krásný. A pak přišlo krupobití, které orvalo všechny květy i s větvemi. Letos se to snad nestane. 

A teď fotky z nedělní procházky z 14. května. Letos opět nádherně kvetou i šeříky. V mém okolí jich roste několik. Letos jsem vyfotila tenhle. Už nejednou jsem si všimla, jak krásně voní, když jsou květy volně v přírodě a jaký smrad se z nich line, když je ustřihnete a dáte do uzavřené místnosti. Je to jako s řepkou. V malé koncentraci voní, ale když se sejde několik řepkových polí vedle sebe, člověka by to porazilo. 

Letos je i hodně pampelišek. Tak jako každý rok. Tentokrát jsem jejich nejlepší období prostonala. Ale ještě jsem jich pár zachytila. A to nejen v odkvetlé podobě.

Pakpeliška je vlastně oblíbená rostlina mého dětství. Ráda jsem z nich dělala věnečky. A materiálu na ně bylo nekonečné množství. Takové věnečky ale do dvou dnů odkvetly.

A na poslední fotce je hloh. Úchvatný to strom. Má nádherně bílé květy, ze kterých se ovšem line slabý pach smrti. Takže další věc, kterou si opravdu nechcete dávat do vázy. A přesto člověk dostane radost, když uvidí, jak se čile mají k světu.