Zdravím, milí čtenáři. 21. května jsem byla na procházce a opět nafotila nějaké květiny. Konečně začalo být trochu teplo. Už jsem myslela, že už bude navěky zima. Jako ve Hře o trůny. tam taky jaro nepřišlo několik let po sobě. Pomalu by člověk získal dojem, že nám to počasí někdo proklel. Ale už je to v pořádku.
U těchto rostlin název neznám Jen vím, že snad kdysi byly považované za okrasné a zplaněly na různých místech.
Tuhle fotku bych se nebála nazvat "Tulipány za mřížemi". Tuhle trochu zpustlou zahradu občas míjím na svých procházkách.
Tohle jsou lesní jahody. I ty si rostou jen tak u cesty. Já vždycky vídám, jak kvetou a vždycky si říkám, že až budou červenat, tak si jich pár natrhám. Ale asi mám plno práce s jahodami na zahrádce, a proto už nemám elán na zaobírání se titěrnými jahůdkami.
A nakonec můj oblíbený rozrazil rozekvítek, lidově zvaný bouřka. Když jsem byla malá, trhala jsem ho ve velkém, protože jsem věřila, že když tuto rostlinu utrhnu, bude bouřka. stalo se tak ovšem jen v jednom případu z dvaceti. A já jsem měla ráda bouřky. A proto bylo potřeba je pro jistotu vytrhat všechny. Dávala jsem je potom do vázičky, ale ono to stejně zvadlo do druhého dne. Dneska už takové věci nedělám.
Prostě nádhera
OdpovědětVymazatkrásné :)
OdpovědětVymazatS bouřkou jsem to měla úplně stejně, taky jsem ji vždy trhala ve víře, že bude bouřka. Nechci úplně říkat "s nadějí", protože jsem byla víc zvědavá než natěšená, ale to víš, určité zklamání přišlo vždy - jako by mi svět lhal, když po utrhnutí bouřky není bouřka. :D
OdpovědětVymazatTulipány za mřížemi je úžasně poetický název.
jéé ty jsou krásné, ty fotky se ti vždy povedou
OdpovědětVymazat