Větrné Vánoce

Zdravím, milí čtenáři. O štědrém dnu vždycky chodím na procházku. A letos se dokonce stalo to, že štědrovečerní procházku můžu skloubit s tou nedělní fotografickou. 

A stejně to byl takový divný den. Silnice ani suchá, ani mokrá, všude rašila nová tráva, i když by správně neměla a tmavé stromy se tyčily k ocelově šedému nebi. A nejhorší ze všeho byl ten vítr. Ten člověka při chůzi prakticky brzdil. 

Tady mi došlo, že vítr mezi stromy vlastně není tak hrozný. To pravé peklo nastává na volném prostranství. Ostatně jako vždy. Nevím čemu se pořád tak divím

Nicméně ty mraky jsou úžasné.

Ten den jsem dokonce spatřila malý náznak slunce. Mraky na tom místě byly tenčí, a tak se paprsky prodraly skrz. 

Také se mi vždycky líbí ten efekt, že když mám na jedné fotce osvětlené a neosvětlené části, tak ty neosvětlené vypadají tmavší, než ve skutečnosti jsou. Zkrátka v reálu nebyla také vá tma, jako na fotce. Ale je to působivé. 

Oproti té kouzelné hře světla a stínu se zdá být tohle panorama docela tuctové. A přesto není tak docela nezajímavé. Tento výhled měl takovou zvláštní hloubku. Takové to kouzlo okamžiku, které nejde přenést na fotku. Možná že mě fascinovala právě ta syrová krajina bez květů, kdy celkovou atmosféru dokreslovala ta vichřice. Počasí nemá být pořád jen nudné.