Jak šel čas

Zdravím milí čtenáři Dnes tu pro vás mám takovou kuriozitu. Jednu fotku z 29. dubna a druhou na které je úplně to samé, jen ji fotil děda před mnoha a mnoha lety.

Takhle fotka je focená z úhlu, který bych za normálních okolností nikdy nezvolila. Tenhle směr mi nepřišel ničím zajímavý. Každopádně si tento výjev dobře zapamatujte. Můžete klidně hledat pět rozdílů. A kdo ví? Možná že i deset.

Tohle fotil děda. Člověk by málem zapomněl, kolik za tou zídkou tenkrát rostlo zeleně. A jak ten dům byl porostlý břečťanem ať po střechu. Ta omítka na zdi po pravé straně tenkrát vypadala čerstvěji. Dnes už není takhle pěkná. Ale zájem je natřené okno i s parapetem na hnědo. To tenkrát nebylo. A také jsme tam ještě neměli ty kontejnery.

Já si to žluté auto pamatuju že svého ranného dětství. Děda mě s ním vozil do školky Ono mělo strašně shnilou podlahu. Místy byly i dírky, skrz které jsem viděla silnici. V těch třech letech jsem to milovala. Jen mi nešlo na rozum proč mi děda zakazoval v tom autě dupat. Dnes už to asi tuším.:-) Myslím, že když mi byly čtyři nebo pět, tak se tohohle zbavil a pořídil nějakou jinou podobnou škodovku. Myslím, že byla světle hnědá nebo béžová. Tam už jsem dupat směla. Ale nešly otevírat jedny zadní dveře. On si člověk nevybere.

Celou dobu mi nešlo na rozum, proč to děda vlastně fotil. On nebyl nikdy žádný vášnivý fotograf a už vůbec nefotil budovy. Ani kvůli dokumentaci ne. To jen já fotím jednu a tu samou věc pětkrát do roka a namlouvám si, jak se změnila a přitom je tam jen odlišný tvar mraků.

Ne tahle fotka měla jiný účel. On prostě jen chtěl vyfotit taťku, co stojí s motorkou mezi žlutou škodovkou a modrým náklaďákem. On tam není skoro vidět, proto jsem si ho nevšimla. Prostě se to asi nepovedlo tak, jak by mělo. Proto taky asi ta fotka nebyla v albu, ale v krabici na skříni.

A co vy? Taky jste někde našli starou fotku, která vás zaujala natolik, že jste potřebovali jednu z dnešní doby?