Prvomájová procházka

Zdravím, milí čtenáři. Ve středu 1. května jsem byla na procházce. Byl to neskutečně krásný den. Sluníčko svítilo, květiny kvetly a větřík šuměl v korunách stromů. Ani extra horko ani extra zima. Všechno bylo v pořádku a tak akorát. První máj je vlastně takový sváteční den. Člověk hned touží vyjít na takovou delší meditativní procházku do přírody. 

A říkala jsem si: Musím se podívat, jestli jsem v minulých letech měla podobný nápad. A ano. V roce 2022 jsem byla na prvního máje také na procházce. A shodou okolností jsem tenkrát šla úplně tu samou trasu, jako letos. Tak aspoň můžete porovnat, jak to vypadalo tehdy a jak teď. 

A nyní k fotkám jako takovým.

Jako první jsem si všimla tady toho rozrazilu. Také se mu říká bouřka. Pamatuju si, že jako dětem nám nakecali, že když tuhle rostlinu utrhnem, bude bouřka. A protože já zbožňovala bouřky, tak jsem prostě oškubala všechno, co na tom místě bylo. Ukázalo se, že to moc nefunguje, Tato malá modrá kytička opravdu nemá šanci změnit počasí.

Myslím že jsem ještě nevyfotila pampelišku v tomhle stádiu poloodkvětu. Na blogu mám, jak kvete i jak už má ty bílé chmýří. Tady tohle je tak na půl cesty. A právě to tu doposud není. 

Dále tu máme takové menší panorama. Rozsáhlá louka lemovaná ze dvou stran pásem stromů a keřů, vepředu volně pokračující v řepkové pole. A za ní je les. A za tím lesem jsou další louky tu a tam oddělené od sebe různými potůčky a strouhami. 

Já šla jsem po těch sotva patrných vyjetých kolejích. zašla jsem do toho porostu stromů v popředí nalevo.

Došla jsem až k tady tomu rybníčku. I ten  můžete vidět ve výše zmíněném článku. Vlastně se vůbec nezměnil. Jen tam tenkrát nebyl takový bordel. Ani si už nepamatuju, co to tam vlastně plavalo. Asi od všeho trochu. Semínka z jilmu, pak nějaké odkvetlé a opadané květy bůhví z čeho, snad je tam trochu i takový ten žabinec. Ten se většinou začíná dělat až tak v půlce léta.

A aby toho nebylo málo, tak mám ještě tento výjev v zasněžené verzi. 

Někde naproti němu je další takový rybníček. Ten má pořád ještě hladinu relativně bez poskvrnky. Jen je tam voda trochu zelená. Ale to přece nevadí. Tahle vodní plocha tu není proto, aby se tu někdo koupal. Asi ani ryby tam nikdy nebyly. Myslím, že ho tu vytvořili jen proto, aby se v něm líhly komáři, kteří pak poštípají každého nevinného kolemjdoucího. Ale kdyby třeba na poli nedej bože začal hořet nějaký traktor, Hasiči budou mít vodu poblíž.

Tohle už je poslední. Tady jsem už na zpáteční cestě. Na celé louce byla jen tráva. Jen tenhle zvonek jaksi vyčníval. Fotil se těžko. Vítr mi s ním vždycky zakymácel. když se mi to nejméně hodilo. V tomto případě byl proti mě. Ale vím o místě, kde neroste jeden osamělý zvonek. Tam jich je nepočítaně. Třeba si vzpomenu a vyfotím je také.