První letošní houbobraní

Zdravím, milí čtenáři. Letos jsem byla poprvé na houbách a něco málo jsem našla. Vlastně jsem ani moc neshledala. Jen jsem se prošla skrz řídký lesík. A něco jsem našla přímo u cesty. Také jsem viděla spoustu neznámých vymyšlených hub, které ani nejsou v atlasu.

Fotky jsou ze dvou různých dnů. Ta první je že 3. června a ty ostatní z 10. června. 

Tuhle fotku ze 3. 6. jsem nevyfotila při procházce. Ta rostla pár metrů od silnice. Všimla jsem si jí, když jsem šla tenkrát z práce. Ani nevím, co je to zač. Ona má jisté znaky bedlovitosti. Dokonce by člověk řekl, že to je nejedlá bedla hranostajová. Jenže ta roste od srpna do října. Teď je přece červen. I když je pravda, že letos docela hojně rostou podzimní houby už od jara. Ale kdo ví, co je to doopravdy.

A teď fotky z 10. 6. Tenhle hřib jsem našla také u cesty. Bylo to někdy šestého nebo sedmého. Vzala jsem ho domů a zkoumala podle atlasu hub. S největší pravděpodobností to byl hřib koloděj. Což je jedlá houba, ale při kombinaci s alkoholem hrozí mírná otrava. Alespoň tak to tam píšou. Takže houba tři dny ležela v ledničce na talíři. Pak  jsem ji vzala a odnesla do přírody. Našla jsem pro ni moc pěkné místo pod břízou, aby se tam mohla vysemenit. Popřípadě aby posloužila jako potrava pro slimáky. Na fotce není čerstvý exemplář, ale právě ten tři dny starý. 

Na téhle fotce jdou hvozdíky. Já je mám docela ráda. Jsou to sympatické květinky. A ačkoliv jsou v té vyšší trávě jako zapadlí vlastenci, přesto jsou docela snadno viditelné. 

Co ale bylo opravdu vidět na míle daleko, je tenhle hrachor. Nevím, jak se na tuhle louku dostal. Nikdy tu nebyl. A letos je tam hned několik exemplářů. Nevím, zda tuto rostlinu tu někdo nasel omylem či záměrně, ale čmeláci ji mají docela rádi.

A teď konečně k těm houbám. Já jsem se je vlastně ani nesnažila nějak aktivně hledat. Prostě jsem jen byla na procházce po určité části lesíka a sebrala, co jsem uviděla. Jako první tu mám nějaké ty babky. Nejméně dva druhy babek. Některé mají světlejší klobouk a jiné tmavší. Jinak, věděli jste že hřibovité houby obsahují vitamín D? Víc je ho prý ale v takovém tom Jidášově uchu. To jsem ale nikde růst neviděla.  

A také jsem našla čtyři bedly vysoké. Naskládala jsem je na velký talíř, který pod nimi ani není vidět. Byly z nich vynikající řízky. Dala bych si je zase. To aby člověk zase obešel nějaké zalesněné místo. Jenže v lesích mě trýzní komáři a klíšťata. A také jsou tam slimáci, kteří mi ty houby vždycky úplně okoušou a osliznou.

A co vy? Už jste také nějaké houby našli?