Na skok v Mariánských lázních (2. část)

 

Zdravím, milí čtenáři. Je nejvyšší čas zveřejnit druhou část fotek z Mariánských Lázní. Minule jsem skončila slavnou Zpívající fontánou. Dnes se posuneme kousek dál. 

To, co vidíte na první fotce je pavilon Křížového pramene. Prý je to nejstarší dochovaná kolonádní stavba v Mariánských lázních a je postavena v kasicistním slohu. Jen nevím, proč, když jsem tu budovu fotila, mi tam uprostřed pózovali úplně cizí lidi. Ale přišlo mi netaktní je vyhánět pryč.

Uvnitř jsem mimo jiné spatřila sochu Jahanna Josefa Nehra. Též se  mu také říká Jak Josef Nehr. Byl to český klášterní lékař a zakladatel Mariánských Lázní jako lázeňského města. Bronzová busta je dílem Emanuela Maxe z Prahy a byla odhalena roku 1857.

Tohle je místo, kde si člověk konečně může natočit ten Křížový pramen. Řeknu vám, Něco tak hnusného jsem neměla v hubě už dlouho. Bylo to strašné. Já nevím, k čemu bych to tak přirovnala. Mělo to chuť zároveň kovovou a zároveň slanou. Skoro bych i řekla, že malinko smrděl sírou. Pramen je prý ohromně zdravý na žlučník a na zažívání. Ať tak, či tak, po ochutnání téhle zdravé vody jsem v obchůdku opodál musela koupit oplatku, abych si zpravila chuť.

A tady na tom místě se zase čepuje Křížový Ambrožův pramen. Ten byl taky zvláštní. Prostě Kofola to není. Co si budeme povídat. A jeden z těch tří kohoutků netekl. 

Také jsme s mamkou minuly tento kruhový parčík s Pomníkem Fryderyka Chopina. Ten prý taky kdysi nějakou dobu v Mariánských Lázních pobýval. 

Na té pamětní desce by měli lépe zvýraznit písmo. Ale po zvětšení fotky to přečíst jde. Píše se tam:

Fryderyk Chopin

1810 - 1849

K 150. výročí narození 

geniálního polského

skladatele na paměť

jeho pobytu v našem 

městě v roce 1836

A pak je tam ještě to samé v polštině, ale to opisovat nebudu. 

Bez fotek úhledné květinové výzdoby by to nešlo. 

Také jsme minuli taková dvě jezírka. Tohle by mělo být Labutí jezírko. A víte co? Na tomto místě by se klidně dala natáčet pohádka. 

Tohle by mělo být Velké jezírko. To se mi už tak nelíbilo. Je takové moc obestavěné. A možná jsem jen nenašla ten správný úhel, ze kterého by také vypadalo úchvatně. 

A Alexandřin pramen. Řekla bych, že je to takový slabší odvar Křížového pramene. Je velice prošpěšný, ale pít se také nedá. Proto je také všude okolo něj napliváno. :-) 

Také jsme si všimli této budovy. Je to místní městská knihovna. Původně to byla vila, kterou v roce 1903 nechal postavit lékař Hanz Turba. V roce 1913 tam dokonce krátkou dobu pobýval Sigmund Freud. 

Ta tady už jsme v autobuse na zpáteční cestě. Je to foceno skrz sklo, takže žádný extra zázrak. Ale stejně. Ten osamělý domeček. Ty stromy. Ta větrná elektrárna... A ty temně šedé mraky, které jako by chtěly pohltit to všechno. Každopádně tomuhle dešti jsme ujeli. :-)