Když fotím motýly

Dobrý den, milí čtenáři. Je tu další pátek a proto je třeba zveřejnit další článek. Před časem jsem se tak rozhodla, že musím příspěvky na blog vydávat jednou týdně v jeden konkrétní den. Jen tak se přece dá zabránit tomu, že vydám tři články krátce po sobě a pak měsíc v sobě nenajdu energii tvořit nic nového. Takhle se to tak nějak rozloží. Člověk se ani neunaví a ani nemá syndrom vyhoření. Samozřejmě, že i tak mám chvíle, kdy mě baví dělat články víc a jindy zase méně. Myslím že to jde v cyklech. Ve svých plodnějších obdobích se mi třeba podaří vytvořit víc věcí. Když to člověk zveřejní všechno najednou, tak pak nemá materiál pro to, aby cokoliv publikoval ve dny, kdy nemá žádnou inspiraci. 

A teď k fotkám. Jsou ze dvou různých procházek. Minule jsem se zmiňovala o tom, jak jsem chtěla fotit motýly a vůbec se mi to nedařilo. Tentokrát jsem se o tom chtěla pokusit znovu. A jak se mi to povedlo, musíte posoudit sami.

Tyto fotky jsou z 4. srpna. Ten den jsem nechtěla jít nikam daleko. Na nebi byly takové děsivé mraky. Bála jsem se, že zmoknu. Ale pes se potřeboval projít. Respektive já měla náladu někam jít a pes trval na tom, že musí se mnou. Jako vždy.

Hned po půlhodině se mi poštěstilo a já uviděla modráska. Těch už dneska moc není. Díky průmyslovému zemědělství ubývá z přírody rostlina krvavec toten, který potřebují k životu jeho housenky. Proto je pro mě takový svátek, když tu rostlinu nebo tohoto motýla spatřím. Není to bůhví jak povedená fotka. Ale jako dokumentace to asi opravdu stačí. 

A tady můžete vidět louku plnou fialových květin. Nepamatuju si, že bych jich kdy viděla tolik pohromadě. Tady v tomhle článku ze srpna 2018 můžete vidět fotku s detailem té fialové rostliny a i fotku na které je ten výše zmíněný krvavec toten. Letos se mi totiž nepodařilo vyfotit ani jedno. Je moc větrno.

Předloni mi tuhle polní cestu vysypaly takovou tou černou asfaltovou drtí. Když se taková věc stane, tak je to vždycky skvělé. Předtím tam vždycky bylo po dešti bahno. Vždy jsem si musela počkat, až bude nějakou dobu sucho, abych tudy mohla jít, aniž bych si zmazala boty.  A letos jsem si všimla... ono to možná bylo už loni... že uprostřed už se prodírá nová zeleň.

Tady jsem se opět snažila vyfotit svlačec rolní. Víte, že je to jediný druh svlačce který je u nás v ČR doma? A opět se mi to moc nepovedlo. Květy jsou takové mázlé. Přemýšlela jsem i o tom, že jí sem ani nebudu dávat. Ale pak jsem si všimla toho šneka, kterého člověk zachytil víceméně omylem. 

Tuhle rostlinu pěstujeme na našem pozemku. Listy mají takový majoránkový odér a snad by se to i jako majoránka dalo použít. Nicméně to necháváme růst jen tak. Mě se líbí, jak okolo toho neustále poletují včely a čmeláci. TAkovou květinu mimo jiné nedávno ukazovali v pořadu Polopatě, kde měli reportáž o důležitosti medonosných rostlin pro opylovače. Dokonce říkali i její název... Ale jaký?

A tyto fotky jsou z 8. srpna.

Víte, v okolí naší vsi roste ještě jeden druh svlačce. Má takové veliké bílé květy a asi ho někdo vyhodil ze své zahrádky, kde se přijmul. Ovšem tenhle květ je světle růžový. Baví mě představa, že nějaká včela opylila svlačec rolní, pak šla na ten bílý zahradní a tohle potom vyrostlo ze semínka, které z toho potom vzniklo. Rostliny to takhle občas dělávají. Ale také to tak být nemuselo. Vždyť i na zahrádkách se pěstuje mnoho druhů svlačce. Nejen bílé, ale i modré, fialové, tmavě růžové a kdoví jaké.

Každopádně pro letošek jsem spokojená, že se mi alespoň nějaký svlačec povedl vyfotit.  A ten brouček na tom.

Když jsem tady stála před deseti lety a viděla ty maličké sazeničky stromků, říkala jsem si, že až ty stromy povyrostou, bude to tu krásné. A také že je. I když to vypadá zase jinak, než jak jsem si představovala. Zakrylo mi to výhled do krajiny. To jsem si tenkrát nemyslela. No co. Stejně většinou pohledy do daleka fotím o kousek vedle. Tady by mě to ani nenapadlo. Hele, jak pak to tady bude vypadat za dalších deset let?

A teď přijde ten zlatý hřeb. Ten den se mi opět povedlo zastihnout motýla. Tenhle druh ani neznám. Vlastně ho viděla prvně. Myslím, že bude potřeba si sehnat nějaký atlas hmyzu. Se svými skromnými znalostmi si fakt nevystačím.

Vyfotila jsem ho dvakrát. Tady má přivřená křidélka.

A tady rozevřená.