Dobrý den, vážení čtenáři. Je pátek a s ním jsou tu opět fotky z mé procházky. Tentokrát jsou z 26. září. Jak to tak vypadá, krátce před tímto dnem vrátilo opět léto... Nebo spíš konečně přišlo léto... Na čtrnáct dní... No nic. Počasí je jedna z mála věcí, na kterou si nemá cenu nijak komentovat.
Na fotce můžete vidět ty pštrosy, které chová ten člověk od nás. Tedy, on jsou to vlastně emu, pokud máme být přesní. Nejsou to dost zdařilé fotky. Ti ptáci pořád chodili sem a tam, a tak jsou trochu mázlí. Oni prostě nemůžou chvíli postát.
Tady máme náš starý známý Ostrov Ticha. Komu nic neříká tento název, může nahlédnout do tohoto staršího článku. Tam je vysvětlen jeho původ. Ale jen velmi okrajově.
A na tom výše zmíněném "Ostrově"... jak už si možná někteří z vás pamatují... jsou kameny. A někdy mě baví z nich stavět neobvyklé útvary. Třeba toto. Vlastně, aby člověk mohl něco vůbec seskládat, musí nejdříve pročistit svou mysl a pomalinku a opatrně hledat těžiště. Jsou kameny, u kterých mi to vůbec nejde. A pak jsou ty, které na sobě po delší instalaci báječně sedí. Můj tajný trik je práce s plošinkami a prohlubněmi.
Tady je to samé jen z jiné strany.
A tohle také. Je zajímavé, že ať člověk zvolí jakýkoliv úhel pohledu, vždycky se ukáže něco, co před tím nebylo možno vidět. A tak je to se vším v životě.
A takhle nějak vypadá tenhle potůček už je víceméně kultovní. Další kousek do sbírky.
Jinak kdysi dávno jsem přemýšlela o tom, že si vyberu místo, které každý měsíc vyfotím, a pak zveřejním na blog všechno najednou. Vy pak můžete uzřít, jak se ta lokalita mění v průběhu roku. Mohlo by to být zajímavé.
Páni, taková malá oáza klidu :) Já jsem tedy nikdy kameny na sebe skládat nezkoušela, jsem od přírody spíše nešika a moc nevěřím, že by mi něco takového šlo, ale musí to být krásný relax!
OdpovědětVymazatPřekrásné
OdpovědětVymazat